Několik výhrad:

Církve jakožto právnické osoby sui generis nejsou spolky. Proč, protože je tu určitá historie, která nalezla otisk v naší ústavě. Svět je složitý a každé lidské sdružování nelze zredukovat na spolky, existují např. odbory (i ty mají mezinárodním právem zaručený svébytný režim), a církvím ústava zaručuje některé specifické role. Mají rozsáhlou exempci z národního práva (mnohdy mají právo i soudy vlastní), než ostatní subjekty ze státního práva, spravují své věci nezávisle a judikatura Ústavního soudu toto vyložila i tak, že se "zevnitř" nelze např. s nimi soudit - vnitřní věci jsou mimo pravomoc ČR. Možná je zatím i jakási snaha státu přiznat, že stát nesahá na "božské věci", ty stojí mimo jeho kompetenci.

Vedle toho stát Listinou sám uznává registrované církve a výkon jejich víry za pozitivní, nikoli neutrální fakt. Nikdo k němu není nucen, stát je konfesně neutrální, ale ústavodárce uznal víru a náboženství za věc pozitivní a úctyhodnou ze samé podstaty. Náboženské vyznání také zasahuje prakticky celou lidskou bytost a klade ji obvykle pod vyšší morální závazek,  oproti spolku, který například slouží k výkonu zájmu, byť i lidumilného. To vše je důvod, proč církve jsou odlišné od jiných forem spolčování a je dobře, že to je vyjádřeno v zákonech i ústavě.

V tomto smyslu stojím proti odluce státu od církve a jsem spíše pro návrat ke kooperaci státu a církví při zachování konfesní neutrality státu a posouzení státotvornosti jednotlivých vyznání a třeba i částečné investitury, což odpovídá modelu demokratického Předlitavska (1868-1913) a první ČSR.

P.S. Jsem členem jedné z protestantských církví stojících mimo restituce.

Dékuji vám pane Payne. Jste jediný politik, který dokázal říci pravou podstatu.  I proto v příštích volbách patří můj hlas Svobodným.

A církevní sňatky po odluce musí mít možnost vykonávat všechny církve, tedy i ty, které mají jinou představu o tom, jak vypadá rodina. Stát musí po odluce přestat rozlišovat na vyvolené a nevyvolené církve a jednat zcela autonomně. Stojí-li otázka tak, zda všechny církve smějí oddávat, pak myslím budou titíž lidé psát petici, že některé církve ale oddávat nesmějí.

Kardinál Duka opakovaně v médiích tvrdil, že se jedná o odškodnění za pronásledování. Skupina asi dvaceti církví (v zákoně o církvích) má privilegované postavení - 'státem registrované církve'. A tyto církve mají výhody oproti obyčejným církvím. 

Ve chvíli, kdy se církve stanou dominantním zaměstnavatelem na trhu práce je nutné odluku urychleně provést. Kam vedou různá dominantní postavení v různých oblastech jsme již viděli a z církevní historie víme, že to u církví není jiné, dokonce spíš tyto tendence jsou ještě silnější. Právě protože si církve spravují své záležitosti bez vlivu státu, tak jediným spravedlivým principem je, aby se ně ně nevztahovala žádná další regulace, která neplatí pro jiné podobné necírkevní právnické osoby. 

A to, co funguje, jak navrhnul farář Miloš Rejchrt, má fungovat dál na základě dvoustranné svobodné smlouvy mezi státem a církví. Pro církve tedy chci více svobody a méně povinností. 

Nemají-li církve úmysl stát ovlivňovat, proč se brání větší svobodě a menší státní regulaci? Proč se brání rovnoprávnému postavení s neziskovými subjekty?

Ohledně onoho "odškodnění za pronásledování": 

Není přece rozhodující, co říká kardinál Duka. (Přestobych odkaz na jeho slova uvítal.)

Každopádně taková interpretace není ani v odůvodnění Ministerstvakultury ani v rozhodnutí Ústavního soudu (tj. stát na nic takového nepřistoupil).

A rozhodně taková interpetace není ve vyjádřeníchpředstavitelů protestantských církví:

Člen Rady Církve bratrské David Novák, viz http://www.krestandnes.cz/article/david-novak-nami....

Senior pražského seniorátu ČCE Roman Mazur, viz http://www.ceskybratr.cz/archives/2772. Člen Rady Jednoty bratrské Petr Krásný, viz http://jbcr.info/images/stories/jbulletin/Jbulleti....

Mám za to, že vycházíte z mylného předpokladu. Očividněmáte zcela specifickou představu „odluky církví od státu“. Z nějakého důvodumáte za to, že existuje „naléhavá potřeba“ přesně takovéto odluky. Žádná takováapriorní nutnost však neexistuje. Pokud něco funguje, proč to měnit?

Například: Proč by měl být rušen zákon o církvích?Specifičnost církví plyne přímo z Listiny práv a svobod. Tato listinachrání církve před možnou svévolí státu. („Církve a náboženské společnostispravují své záležitosti, zejména ustanovují své orgány, ustanovují svéduchovní… nezávisle na státních orgánech.“ Viz Listina, čl. 16,2.) Na základětoho např. mají církve výjimku z antidiskriminačního zákona – mohou přijímatzaměstnance a přitom se ohlížet na jejich náboženské vyznání, což jinéorganizace nesmějí.

Nebo: Proč by nemohly být církve pověřeny oddáváním? Vždyťje to služba občanům, kterou si občané očividně přejí. (Viz petice s desítkytisíc podpisů při projednávání nového Občanského zákoníku.) Navíc tuto službuduchovní většinou vykonávají bezplatně.

Ještě zmíním jednu věc: V souvislosti se zákonem omajetkovém vyrovnání státu s církvemi píšete o jakémsi „odškodnění zapronásledování“. V zákoně však žádné takové odškodnění není a nevím, že bykdy o něj církve žádaly.

Dopis, kterým Jednota bratrská reaguje na výzvu k odluce najdete zde: http://files.jbpraha.cz/200005913-8372b8566b/Reakc...