A jak byly myšleny body 1a,1b článku 63?

(1) Prezident republiky dále

a) zastupuje stát navenek,

b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy

Sjednává a ratifikuje smlouvy a n e m u s í jejich sjednávání přenášet na vládu. Když připustíme, že v případě dodávky 4 letounů L-159 by šlo o mezinárodní smlouvu s Ukrajinou, mohl prezident tuto smlouvu klidně uzavřít, takže výroky Macinky o slonu v porcelánu jsou naprosto mimo mísu. Stejně jako jeho ignorování bodu 1a.

Jó, rovnováha. Ta je teď v háji, když jsme už roky ve válce a každé slovíčko je munice. Vznikly dvě názorové strany a obě tu válku rozdmýchávají.

Ústava nesplňuje nároky nové doby a měla by se revidovat. Nejednoznačné body nahradit jednoznačnými. Třeba "Prezident má právo odmítnout návrh premiéra na ministra".

Když dáme do porovnání "Prezident rozpouští parlament" a "Prezident jmenuje ministra", tak gramaticky je to stejné. Znamená to, že prezident může rozpustit parlament, jak se mu zrovna zachce? Ne, definuje to činnosti prezidenta.

Promiňte pane Payne, ale kdo jiný jmenuje (v prvních 2 pokusech sestavování vlády) premiéra a na jeho návrh ministry než prezident? Někdo premiéra jmenovat musí, nelze premiéra nejmenovat nikdy. Je tedy konstatováno, že tak činí prezident - a v tomto případě dle svého uvážení. Stejně tak je konstatováno, že jmenuje ministra - a v tomto případě na návrh premiéra. Nelze na nějaký post ministra nejmenovat, nemít na daném ministerstvu žádného (delší dobu). Se vší úctou, s vaším výkladem nesouhlasím a dokonce si dovolím pochybovat, zda jste to ve všech těch uvedených případech v historii takto mysleli. V mnoha jiných případech souhlasím s tím, že jiná ustanovení nechávají zcela na zvážení aktéra, zda učiní nebo ne danou aktivity, pouze se určuje jak nebo jakým způsobem (např. není povinnost podat demisi, nicméně pokud ano, podává se např. v případě premiéra do rukou prezidenta).

Pokud prezident nejmenuje nového premiéra, pokračuje odstupující premiér až do jmenování premiéra nového. Takže nemusí...

Existují země, co psanou ústavu vlastně nemají. Řídí se obecnými zakony a zvyklostmi.

A přesto jim to funguje.

A jak je to u nás? Může jedna ,,persona" ,,praktikovat" všechny tři pilíře demokracie Moc zákonodárnou, výkonnou, i soudní?

tož, aji tak, aji tak, tumáš čerte kropáč

,,dynamická rovnováha je mimo jiné závislá na politickém kontextu a na mínění (!)veřejnosti."

Zdroj: https://blog.idnes.cz/payne/jak-jsme-to-v-ustave-m...

Naskýtá se otázka, co je ,,mínění veřejnosti". Zda výsledek voleb, či co je ,,veřejnosti" opakovaně ,,implementováno", potažmo kým, a proč Jistě to utor tehdy ,,spolukonzultoval" s dalšími autory ústavy

Srovnávat citované body článků 63,73,77 s diskutabilními články 62,68 nedává smysl. Zatímco v těch prvních jmenovaných má určitá volnost výkladu smysl a nepůsobí žádné problémy, články 62, 68 jsou příliš důležité na to, aby byly tak vágní. Ne nadarmo se teď kvůli nim přou odborníci na ústavní právo. Podle mne tam mělo být jasně řečeno, zda má prezident právo odmítnout návrh premiéra na člena vlády a zda to musí premiér akceptovat.

Deset lidí, deset různých názorů. Deset právníků, patnáct různých názorů. A teď který je ten správný.

V článku je to srozumitelně podáno jaký byl smysl přijaté Ústavy ČR a jak by měla fungovat.