Kohoutovi k 80.

Bohužel, takového věku se mnozí nedožijí. Třeba někteří z těch, které pan Kohout vyhazoval v 50. letech ze škol - nemálo z nich skončilo v komunistických lágrech na uranu, někteří se nevrátili.

Mého otce Kohout také vyhazoval ze školy. Otec se po osmi letech z Jáchymovského pekla vrátil, ale tak vysokého věku jako pan Kohout se nedožil. S uranovým prachem v plících Vám v těle tiká časovaná bomba.

Jedni tedy otročili na uranu pro sovětské atomové bomby, jiní psali básně, z kterých mně osobně je i teď na zvracení. Malý výtažek následuje.

Traktorové častušky (Pavel Kohout, 1949, kráceno)

Traktory, traktory,
i vy, traktoristé,
údernické prapory
zasloužili byste!

To vám bylo pozdvižení,
to vám bylo smíchu, klení,
to vám bylo hovorů,
když k nám přijel o žních loni
na výpomoc místo koní
párek nových Zetorů.

Traktory, traktory,
rozbít přijely jste
zastaralé názory,
zastaralý systém!
...

Zítra se bude tančit všude (Pavel Kohout, 1953, kráceno)

V lukách se třpytí potoky,
vítr nám chladí čelo,
v srdci zní nápěv široký,
že by se tančit chtělo.
Písní a šťastným úsměvem
vítáme nová jitra;
už dnes je krásná naše zem,
oč hezčí bude zítra!

1. |: Zítra se bude tančit všude,
až naše vítězné vlajky rudé
na stožáry světa vyletí! :|
...

k úmrtí Stalina (Pavel Kohout, 1953, výtažek)

...
Ne, nepadne svět do rozvalin
přes bolest, kterou zažívá.
Je v našich srdcích mrtvý Stalin
silnější, než byl zaživa.
...

(Košile modré, srdce rudá - záměrně jsem vynechal, příliš odrhnuté)

Pokud jste se tím hnojem protloukli až sem, ještě nějaká fakta:

Kohout patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup. To je základ jeho kariéry, která trvá dodnes. Jednou známe jméno známé zůstane.

V nejhorší fázi komunismu, kdy režim kradl, mučil a vraždil, v 50. letech, tedy pan Kohout byl jedním z jeho obdivovatelů, ale také jedním z jeho zapálených aktérů!!!

Smutné je, že je nám Charta 77 dodnes prodávána jako jediná opozice a sedmdesátá léta a normalizace jako období nejhorší hrůzovlády. Obojí je šikovná lež. Ale o tom jindy.

Dnešní blog začíná "Kohoutovi k 80."

Co tedy udělám k výročí Kohoutových osmdesátin?

Položím květiny na hrob mého otce, vyznamenaného protifašistického odbojáře, účastníka 3. odboje, politického vězně, okresního tajemníka K 231 v r.1968, úžasného člověka.

Ač nepsal básně, prózu, ani divadelní hry, nechyběla mu básnická jasnozřivost, díky které dokázal dobro odlišit od svinsta. S panem Kohoutem se to má, dle mého názoru, přesně naopak.