Můj pohled na kriminalitu, jakožto „příslušníka menšiny.“ Zloděje, vrahy a násilníky dnes převychováváme společenským odsouzením, směšnými pokutami a krátkodobým, pohodlným a nepravděpodobným uvězněním. Znám lepší nástroj.
S publikaci souhlasili autoři průzkumu. zanazory.cz
O efektivitě dnešních nástrojů nejlépe vypovídá policejní statistika a rostoucí zoufalost a bezmoc ve společnosti. Všichni víme, že je zle. Ale nikdo nejsme s to opravdu jednat. Můžeme psát zuřivé blogy, můžeme se shromažďovat na demonstrace, můžeme denně nadávat, ale málokdo z nás má sílu a odvahu zastat se oběti trestného činu a postavit se zločinci sám. Máme strach. Máme strach jednat, i když jsme oběťmi sami. Proto ten obdiv a sympatie k výjimečným jedincům, kteří tak přece jenom učiní.
Náš strach je oprávněný, víme, že v takové situaci nemůžeme vyhrát. Nepřemůžu-li parchanta, může mě zabít a pravděpodobně ho nikdo ani nechytne. Přemůžu-li ho, tak mu u toho budu muset ublížit, možná ho i chtě nechtě zabít. A pak si mě najdou. Kdyby jenom jeho kumpáni. Najde si mě vlastní policie, najdou si mě soudy a zastánci lidských práv. V jejich očích jsme se zločinci stali my.
Je lehké najít si spořádaného občana. Má řádné bydliště a řádné zaměstnání. Není zvyklý skrývat se, zapírat a lhát. Nevymlouvá se na chudobu a diskriminaci. Nezastane se ho nikdo v Evropské unii. V policejní statistice se stane pouhou jednotkou, jeho „přečin“ bude evidován jako řádně odhalený a potrestaný. Statistika o něm prohlásí, že jeho příklad je důkazem dobře fungujícího státu. A co se převýchovy týče, o tu se rádi postarají dočasně uvěznění a „převychovávání“ zločinci ve vězení.
Než jednat za těchto podmínek, než hrát předem prohranou hru, jsme radši zbabělci. A nejděsivější na tom všem je, že všichni jednají zcela racionálně. Zločinci ví, že jim jejich činy vydělávají a že s nimi nikdo doopravdy nebojuje, proto je z jejich pohledu zcela racionální v tom všem pokračovat. My víme, že pro nás platí pravý opak, proto nadáváme, píšeme a demonstrujeme, to vše když o nic nejde. A v ten jediný okamžik, v té jediné chvíli v životě kdy je to opravdu důležité, projdeme kolem a budeme dělat, že jsme nic neviděli.
Nemám to za zlé policii, na to financování a platy, které řadoví policisté dostávají, ve skutečnosti činí výbornou práci. Mám to za zlé především systému. Zákonům a našim politikům. Lidem, kteří nechodí po temných ulicích našich měst a nemusí se bát vloupání do svých domovů. Lidem, kteří jsou finančně i bezpečnostně již „za vodou“ a o své řadové spoluobčany a voliče se nestarají. Nestarají se o nás pro své drobné a osobní zájmy.
Představte si, že by změnili zákony této země. Povolili nám masové nošení střelných zbraní. Povolili nám bránit se. Nezačali bychom sami vraždit a loupit? To je nesmysl. Nakoupili by si ty zbraně zločinci? Ti jsou ozbrojení již dnes. To my, jejich oběti, ještě ozbrojení nejsme. Ani úmrtnost při trestných činech by nestoupla. Prostě by klesl počet mrtvých oběti a stoupl počet mrtvých útočníku. A klesla by kriminalita. Rapidně klesla. Jedna věc je oloupit bezmocnou paní v temné uličce a něco úplně jiného je riskovat, že bude mít maličký revolver. Nebo že náhodný kolemjdoucí se nevyleká okřiknutí „co čumíš“, ale vytáhne zbraň. Svoji, legálně drženou zbraň, kterou bude mít právo použít a za jejíž použití se stane hrdinou, ne zločincem.
Hlavním problém našich politiků je mezinárodní tlak - Evropská unie s jejími byrokraty a pseudohumanisty. S těmi, kteří jim dělají problémy s každým zabitým zločincem, a nedej bůh když je onen příslušníkem utlačované menšiny, a nestarají se o oběti mezi spořádanými lidmi. Politici si přejí vystrašené a bezmocné stádo a ne sebejistý národ statečných a ozbrojených jednotlivců. Spolu s médii nás přesvědčuji o lživých hodnotách mírnosti vůči zločincům a o tom, jak za všechno můžou okolnosti nikoliv oni samotní. A o tom, jak je naše vězení, soudy a sociální systém dokážou převychovat.
Na rovinu a k věci. Jsem imigrant a má rodina přijela do této země bez znalosti zdejšího jazyka, v dobách nejsilnějších protiruských nálad a doslova bez koruny v kapse. Dnes má dobrou životní úroveň, vysokoškolsky vzdělané děti, nikdo nepobírá žádné sociální dávky a nikdo se nikdy nedopustil jediného zločinu. Kdo chce v této zemi poctivě a důstojně žít, nemá s tím problém. Kdo tak nečiní, ten se nemá na co vymlouvat a podle toho by se s ním také mělo zacházet. A je mi jedno, jaké je národnosti a jakého náboženství. A je mi jedno co si o tom budou myslet eurobyrokrati, ochránci lidských prav a pseudoliberálové.
Všechny hodnoty, které mají tito nepříliš rozumní lidé tak v lásce, vytvořili jejich slušní a pracující spoluobčané, ne zloději a „oběti“ diskriminace. Ochranou těchto hodnot a jejich tvůrců by se měl zabývat stát především. O to větším paradoxem je, že nás stát, který se označuje za demokratický, nečiní to, co si podle průzkumu veřejného mínění přeje 95% jeho obyvatel. Tak to je teda dobrá demokracie řeknu vám. Žádná velká politická strana dnes pořádně neprosazuje, to, co si skutečně přejeme. A politika těch stávajících stran v této oblastí nám přináší jen bezmoc, vztek a strach.
