Proč jsou dnešní Rusové takovými bolševiky

O Rusech Češi mnoho mluví, ale málo ví. Současný stav tohoto národa je přitom nutno lidem objasnit a to jasně, krátce a v kontextu. Nebo riskuji dopadnout stejně. 

Počátek 20. století

Největší země na světě, její obyvatelstvo tvoří 8% populace světa, ale je mimořádně nesourodé. Největší problém představuje vzdělanostní a majetková nesourodost, dědictví předešlých carů, jež se tvrdošíjně bránili reformám země.

Rusko disponuje přední světovou intelektuální elitou (spisovatele, skladatelé, vědci), vzdělanou, sebevědomou a soběstačnou střední a vyšší třídou a taky gigantickou masou nevzdělaných, nevychovaných, nesebevědomých a nesoběstačných obyvatel. Poměr těchto dvou složek národa je zhruba 5:95, ale díky tvrdé kapitalistické politice mimořádně schopných a čestných státníků jakými byli předsedové vlády Vitte a Stolypin se prudce zlepšuje.

Nepoměr mezi majetkem a postavením čerstvě osvobozených nevolníků a bývalých privilegovaných je ovšem stále ještě neúnosný a v zemi se objevuje množství všehoschopných, jež preferují socialistickou revoluci před kapitalistickou evoluci.

Rok 1914

Prakticky všechny elity evropských národů podlehly zhoubné a z dnešního hlediska těžko pochopitelné chorobě: misionářskému nacionalismu. V případě Rusů to byl sen o alianci svobodných slovanských národů, v čele s osvícenou ruskou monarchii se sídlem v pomyslném kulturně-náboženském srdci národa: Cařihradě (dnešní turecký Istanbul). Vypukla 1. světová válka, do níž se národní elita hrnula zaslepena svými vznešenými ideály a doprovázená apatickou a fatalistickou národní masou.

Rok 1917.

Jednou z nejzhoubnějších vlastnosti války je, že silní, čestní a stateční hynou na frontové linii, zatímco podvodnici, korupčnici a zloději pohodlně rozkládají zemi zevnitř. Car Mikuláš II. pro svojí měkkost a neschopnost proti těmto smrtelně nebezpečným jevům rázně nezakročil, jako to učinily všechny ostatní bojující strany. A doplatil na to.

V zemi vypuká „buržoazní revoluce“, což v ruských podmínkách znamená palácový převrat mocichtivých korupčníků. Činnost této „demokratické“bandy doslova během několika měsíců přivádí zemi na pokraj hladomoru a její lid do stavu revolty všech a proti všemu.

Moci se ujímá tlupa bolševických lidožroutů, jež správně ucítila, co si náhle hladovějící prostý lid přeje nejvíce: loupit a vraždit ty, na než nemá a jimž proto závidí. Bolševici obviňují ze všech neštěstí luzy podnikatele, aristokraty a tak zvané kulaky (bohaté vesničany, jimž díky jejich schopnostem zemědělství vynáší).

Lenin a jiné zrůdy v póze lidumilů proto na tvrdo prohlašují: vyvražděme je všechny a vše co bylo jejich bude našim. Luza vstává pod rudé prapory, zatímco elita národa se konečně vzpamatovává a sjednocuje pod ruskou trikolorou. Tak vypukla první genetická katastrofa tohoto národa, jež z něj učinila to, čím dnes bohužel je.  

Konec prvního dílu ze série tři článků, jimiž se pokusím věcně prokázat, že zdaleka ne každý Rus je vygumovaným bolševikem, po právu hodným vašeho opovržení.