Socky (= sociální sítě) jsou zrádné. Snaží se vám naservírovat přesně ten obsah, který odpovídá vaší představě.
Takže když jste fanda super rychlých aut, tak je celá homepage vašeho YouTube po přihlášení jen a jen o autech. A jestli jste militantní vegan, tak ze své zdi na Facebooku můžete nabýt dojmu, že to je skoro každý.
Z toho vznikají takové ty hlášky v duchu „to je přece normální, to si myslí většina, ty jsi divný/á“. Čím dál tím častěji jsou tyto hlášky jen projevem kocoviny, kterou pociťuje závislák na sockách poté, co se po nějaké době zase střetne s reálným světem. Ne že by k tomuto jevu nedocházelo dříve, vyhledávání lidí, co sdílí naše hobby a ideály je normálním jevem, ale sociální sítě tomu daly nový rozměr: odebrání z přátel, odebrání sledování a desítky méně nápadných ovšem neméně efektivních nástrojů vedou k tomu, že se uzavíráme do své ulity a nepřicházíme do střetu s novými, často na první dojem nepříjemnými vnějšími jevy.
Lidé zpravidla nemají radí změnu. Socky to ví a proto přizpůsobují tomu své algoritmy tomu, aby byly úspěšné.
Ale kdy, kdo začal žít lépe, aniž by začal dělat něco jinak? A to zpravidla na základě toho, že ho něco nebo někdo vytrhl ze zaběhnuté myšlenkové rutiny a dal mu náhled, jak to jde dělat jinak?
