- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Měla by existovat jednotná sociální dávka, jež by nedopustila, aby lidé umírali hladovou smrti. Ta by měla být skutečně minimální, řekněme 5000 Kč. Její univerzálnost by byla spasitelná hned v několika ohledech:
1.) Nepotřebujeme armádu úředníků, kteří dnes chodí po bytech a dívají se, zda příjemce té či oné dávky má nebo nemá koberec, vykonávají spoustu zcela nepotřebné práce a na svých mzdách a budovách stát stojí neskutečné prostředky. Desítky tisíc těchto vzdělaných a pracovitých státních zaměstnanců zajisté dovede svou prací v soukromém sektoru přinést naší společnosti větší prospěch, nežli přinášejí dnes svým předraženým papírováním, jež je stejně tak nekonečné jako nesmyslné.
2.) Tisíce lidí dnes nepracují právě proto, že dovedou-li si svojí práci přivydělat jenom několik málo tisíc korun, stát jim okamžitě stejnou sumu na dávkách sebere a oni zůstanou tam, kde byli. Práci tedy přijmou pouze v případě, že by jim vynesla dramatický více, než dnes na těchto dávkách dostanou. A to je přirozeně ve většině případů nereálné. Z ušetřených peněz proto navrhuji jednotnou sociální dávku vyplácet všem občanům s čistým měsíčním příjmem do 50 tisíc korun. Tak, aby každý měl motivaci pracovat a oněch 5 tisíc bylo sebráno až tomu, pro koho taková částka již nemá žádný význam.
Příklad fungování nového systému:
Pani Hana nemá maturitu, ani manžela, za to má dvě malé děti. Celý život pracovala v textilním průmyslu, který v celé zemi zkrachoval. Nic jiného neumí. Od státu nyní dostává 3x 5000 Kč (jednotnou soc. dávku) a musí uživit své dvě děti a zaplatit za byt. Ví, že jiné sociální dávky neexistují, že jí asi jen tak někde nezaměstnají a hlavně, že těch 15 tisíc má jistých a nepřijde o ně, bude-li si přivydělávat méně než 50 tisíc měsíčně.
Proto bez rozpaků přijme nabídku sousedů, aby od teď jednou týdně uklízela společné prostory v jejich panelovém domě výměnou za měsíční příjem ve výši 2000. Uklízí tak, aby bylo čisto a ne tak, aby se neřeklo. O tom se doslechnou obyvatelé sousedních domů a netrvá dlouho a paní Haná má ekvivalent práce na plný úvazek, uklízí v osmi domech a měsíční příjem její rodiny již činí 8 x 2000 + 15 000 = 31 000 Kč.
Přestává ovšem stíhat, zájemců o uklízení domů přibývá (konec konců to pro jednotlivé byty v panelácích znamená výdaj ve výši ubohých 50 – 100 Kč měsíčně) a ona je na všechno to důkladné uklízení sama. Naštěstí nepracovala v továrně na textil sama a několik jejich pracovitých a zodpovědných kolegyň stále nemůže najít práci, oslovuje je tedy a zakládá si firmu, jež má ambici pokryt svojí práci celé sídliště a ještě kus toho sousedního.
Poctivá práce, opatrné zacházení s penězi a důsledné sebezdokonalování se učením z paní Hany během několika let udělá zámožnou a váženou osobu, kterou pravda vždy budou nenávidět a které vždy budou závidět ty z jejich bývalých kolegyň, jež po roce marného hledání práce nad svým životem zlomily hůl a propadly alkoholismu, gamblerství či bezduchému sledování televize.
Paní Hana však i nadále pomáhá ženám, jež se ocitly ve stejné situaci jako před léty ona sama a těm poctivým a pracovitým nabízí to nejcennější: práci, slušný výdělek a obnovenou sebeúctu. Stejně jako paní Vlasta, která si dříve přivydělávala opravou obuvi a dnes má pobočky po celé republice a která pro levnost, poctivost práce a dobrý pocit v nich nejraději zaměstnává postižené a invalidy. A paní Naděžda, která po zavření té samé továrny bez váhání přijala práci chůvy a dnes vlastní několik soukromých školek, ve kterých pracují důchodkyně zbožňující děti.
Takto vypadá skutečná pomocná ruka státu, tedy záchranná síť pomáhající lidem od hladu a mrazu, nikoliv přebyrokratizovaná bolševická obluda, vychovávající bezmocné, do sebe zahleděné a skálopevně přesvědčené voliče levice. A inteligentní pracovité lidi, kteří se tak snadno nechali oklamat nadměrnou krásou slov, jako jsou sociálnost, solidárnost a spravedlnost a dnes proto volí ty, kdož hají neobhajitelné a sami si na tom dovedou výborně vydělávat. A ještě k tomu všemu stát v póze lidumila. Škoda mluvit o tom, nakolik by oni „prostí lidé“ žili lépe, nebýt této pokrytecké, nespravedlivé a asociální ideologie, která dnes zcela dominuje naši politické scéně.
Ostatně o tom všem a jiných obludnostech levicového myšlení jsem již psal:
http://pavljuk.blog.idnes.cz/c/264438/Kouzelny-svet-levicovych-volicu.html
http://pavljuk.blog.idnes.cz/c/281141/Fatalni-asocialnost-levicoveho-mysleni.html
http://pavljuk.blog.idnes.cz/c/275818/Dnesni-banker-neni-kapitalista-ale-bolsevicky-parazit.html
PS: Vždy mě bavili třídně uvědomělí soudruzi, kteří výrostkovi z té nejchudší emigrantské rodiny vysvětlují, že lidé, kteří se v této zemi dovedli prosadit, jsou buď to zloději, nebo vrazi, nebo podvodníci.
A co se konkrétních částek týče (zda platit lidem s příjmem do 50 tisíc či do 15 tisíc a podobně), to je otázka přesného propočtu, jež náleží profesionálům. Princip by ale měl být stanoven železně a to čím dříve, tím lépe.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!