Je to, jako bychom se naobědvali v restauraci a teď svolávali celonárodní protest proti tomu, že nám číšník předložil účet. Ovšem ale máme konstruktivní návrh, ať za nás ten účet zaplatí bohatí!
Ale prosím vás, nebuďme pokrytci a alibisty, chtěli jsme toho od státu co nejvíce a sami mu dávat co nejméně. A taky k tomu měli náležitý nástroj, mohli jsme si totiž všichni svobodně zvolit ty, kteří nám přesně toto slibovali. Populisté se jim myslím obecně říká. No znáte je, ČSSD, ODS a podobně. A taky, že jsme si je pěkně volili. Že někdo zůstal znechuceně doma a nevolil nikoho? No tak tím tomu pomohl! Že někdo věřil, že nově slíbené státní výdaje (nebo snižování daní) budou pokryté tím, že se přestane krást, zefektivní se státní správa nebo prostě vše zaplatí EU? Opravdu? Přiznávám, jsem mladý, ale stejně jsem si nějak nevšimnul, že by nějaký „obyčejný člověk“ někdy řekl: „Věřím, že ČSSD (ODS, KSČM, jak je libo) po svém znovuzvolení do parlamentu zajistí boj s korupcí a neefektivnosti státní správy! Vy jste si někdy tak dobré a naivní duše všimli? Jistěže „obyčejní lidi“ věděli, že se nic nezmění. Přesto volili, takříkajíc, museli se v duchu smířit s tím, že si politici ukradnou svůj „čestný“podíl na rozpočtu a jim potom taky něco dají. Dají na úkor deficitu státního rozpočtu. Deficit, schodek, státní obligace, to jsou taková ta pěkná slova, zastírající nepěknou skutečnost – sprostě rostoucí dluh nás všech, občanu státu. Dluhy rostly, dluhy se musí někdy splatit. Anebo se musí zbankrotovat. Opět, jak je libo! Ať tak či onak, oni nám politici před krizi tvrdili tři věci: určitě ten dluh někdy zmenšíme (lež), v jeho splacení nám pomůže budoucí ekonomický růst (sprostá lež) a navíc zadlužujeme jen budoucí generace (sprostá slova se zde nesmí psát). Místo ekonomického růstu přišel ekonomický pád a imaginární budoucí generaci jsme se nechtěně stali my sami. Že za to můžou oni, ti kteří to vše naslibovali, nakradli si a všechno zpackali? Nechme toho, jejích slibům věřilo jen pár lidi a i to jen prvních pár let demokracie. Dobře jsme věděli, jak s tak „schopnými“lidmi v čele dopadneme. A pokud jsme se nad tím moc nezamýšleli a nic moc s tím nedělali, pak je to jenom naše vlastní chyba.
Ach ano, před chvílí jsme zvolili vládu „rozpočtové odpovědnosti“. No a i kdyby byla opravdu taková, za jakou se prohlašuje a ještě k tomu ta sebelepší, bez škrtů se asi neobejde. Sociálně necitlivé škrty, sociálně citlivé škrty, nezavyjme si to, jak chceme, jen si uvědomme, že jsme vyhráli soutěž o to, kdo se stane „budoucí generaci“. A dopad splácení dluhu nás bude bolet pěkně a VŠECHNY. Ostatně stejně jako jsme si před léty pěkně spolu s našimi politiky užili jeho vytváření, že jo? Že současná vláda hospodaří ještě s větším schodkem než všechny ty předchozí? No samozřejmě, že ano. A není se co divit, stát si na sebe vzal tolik povinnosti a funkci, že je ani v dobách prosperity a rostoucí ekonomiky nedokázal všechny zvládnout bez deficitu rozpočtu. A když teď přišla zlá doba, začalo se vybírat na daních mnohem méně peněz, zatímco výdaje se nejprve nerušili vůbec a potom jen nesměle a ještě povětšinou na nesprávných místech. Prostě, nezlobte se, jednou z největších nevýhod demokracie je, že nemůžeme čestně ze svých dnešních problému obvinit vládu. Naopak, musíme nést zodpovědnost za své činy. Ne, ještě tady vlastně máme bohaté, můžeme je vyvlastnit a vrátit se zpět do socialismu. Nuže, hurá se soudruhy z Vaclaváku ke světlým zítřkům!
