Zmerit rozmer v PDFku mi prijde jeste jednodussi(a presnejsi), nez na papire

Kolega zápasí i s textovým editorem, neví, že existuje cosi, jako nástroje a měřítko.

Dost úsměvné je číst ty naivní představy o IT specialistech s uklizeným stolem, kteří nepotřebují téměř nic jiného než počítač a hrnek na kafe. Viděl jsem toho za ty roky už hodně a klidně bych Vám to i vyfotil, jinak byste tomu ani neuvěřili.

K jednomu takovému občas chodím, věřím

Mluvíte mi z duše. Před léty, když se ještě vše tisklo, při pohledu na můj stůl kolegové tvrdili, že snad mám pod těmi papíry otevřený deštník. A nejvíc je štvalo, když chtěli něco o půl roku starém projektu a já jsem hrábl dospod a vytáhl žádané lejstro.

protože v tom je systém

Nadpis bych zmenil. Neporadek na stole, poradek v hlave. S timto systemem se pracuje efektivnej. Beda kdyz zacnete uklizet. Potom nic nenajdete. Poradek na stole znamena ztratu casu. Mam na pracovisti hory podkladu. Presto nic nehledam.

A úplně nejhorší scénář je, když se musíte přestěhovat do jiné kanceláře. Už to mám za sebou 3/4 roku, na novém jsem si již utvořila "systém", ale v tom, co bylo ještě ve staré kanceláři a někam "se" uložilo, v tom ještě občas tápu.

S tím souhlasím.

V projekci totiž pracuju a na stole ten binec trochu mám. Jenže já na tyhle věci prostě potřebuju vidět a potřebuju je mít po ruce. Takže mám obrovský stůl s obrovským bincem. V jedné části mám výkresy z aktuálních projektů, v další části mám normy a zákony, v další části nápoj, abych neumřel žízní, pak nějaké psací potřeby, autorizační razítko... Nebudu pořád odbíhat do polic vedle nebo ke skříni.

Ano, je možné dbát na nějakou duševní hygienu a uspořádat si psací stůl dle Leffinqwella-Bronštejna, případně jej uchopit podle Zajícovy metody, kdy se uvolní dva krajní sektory, ale je to zbytečné, protože každý si pak najde svou optimální metodu.

Přesně, obrovský stůl se vším, co je nezbytné pro to, aby to člověk měl v oku. A ten hrnek s kafem si tam to své místo vždy najde. Díky za návštěvu.

Pozor na novou počítačovou nemoc zvanou "počítačový idiotismus". Ten se přenáší i do myšlení a z původně normálního člověka může udělat duševně chorého. Co ti mnozí již čistě počítačoví projektanti-architekti často produkují, to zůstává rozum stát. Jak toto léčit, ale zatím nikdo neví, choroba ještě není lékařsky dobře diagnostifikovatelná. Snad později u těch, kteří se vyvíjejí již od svého začátku počítačově.

Můj pracovní stůl v mé kanceláři v mém obytném pokojíku? Počítač+malá tiskárna, kalendář, razítko, kalkulačka, hromádka propisek, hromádka papírků s popisky, otvěrák na lahve, bible a prach. Také malá dečka na hrnek na čaj a lahvová piva. Je i místo pro odsunutí klávesnice a uvolnění místa pro jídlo. Jinak profesně většinou pracuji postaru na rýsovacím prkně. A tam si všechno sakramentsky poctivě a důkladně promýšlím, abych nedělal všelijaké ty blbosti.

To mi připomíná poslední roky mé projektantské činnosti, pár let zpátky, než jsem dala přednost jen číslům. Teď už rýsovací prkno vytahuji jen v kritických situacích, kdy potřebuji rozložit velké výkresy i za sebou, ať to mám pěkně, jako na dlani.

Akorát pivo si nosím ke stolu už nalité v krýglu.

I v cenařině se podaří paskvily. Výkazy výměr zpracované pouhým výstupem z grafických programů, či odezíráním z obrazovky jsou o ničom. Ale jako podklad pro někoho, kdo chce a musí být nejlevnější, to asi stačí. Pak jsou ale mnozí nepříjemně překvapeni.

Ivano, hezké a zábavné povolání - hlavně pro náruživé kuřáky

Ano, to je rizikový faktor Díky.

Ivi, hlásím, že mám obojí. Podřízené i ....ehm...chaos na stole. Prostě pořád něco potřebuji na papíře. S pořádkem v hlavě to (za mne) nic společného nemá. Vám karma a

Jani, dík. Jsem ráda, že mnozí jsou na tom stejně

Nemecky matematik Georg Christoph Lichtenberg (1742 - 1799): "Unordnung ist nicht verstandene Ordnung". Cesky: Neporadek je nepochopeny poradek.

Správně