Byla jsem akutní nekočkař. Pak si maminka "pro sebe" (když bydlíme v jednom bytě...) pořídila kočičku, ta se během dlouhé doby 2 dnů (poté, co vylezla zpoza skříně) stala miláčkem všech.

A co ji máme, tak jsme všeobecně získali vztah ke všem zvířatům, taky k pejskům počítám, že se k nám časem nějaký přidá.

Může!Každé péro jednou dopíše,každý kalamář vyschne.Co potom.Kočku neuspokojíš,zbývají jen čokli.

Ja to mam naopak: chtela jsem psa, ale adoptovaly me dve kocky. Jedna z nich je polopes - moc dobre nevidi tak se ridi cichem.

Děkuji vám všem. Jak všichni kočkomilci a psomilci vědí je to bezbřehé téma. je to o tom, že se člověk od toho vztahu "užitného" (kočka a pes u chalupy jako součást nemovitosti) dostane k té lásce zvířecí někdy budu pokračovat.

Duší jsem kočkařka, ale mám dva vořechy z útulku.... Trochu jsem je předělala na kočky, trochu taky běhám. Autorita minimální, radost bezbřehá...

Já bych řekl, že je tomu naopak. Měli jsme doma (v bytě) dvanáct let kočku a myslím, že jsou to právě kočky, které mají rády systém, pravidelnost a klid, nerady se přizpůsobují změnám a "novinkám" (i když jsou zvědavé a vše nezvyklé je zajímá). Kočky, dámy a pánové, to jsou osobnosti a budete-li s nimi umět jednat a milovat je, nenajdete věrnějšího přítele. Alespoň tak jsem to poznal já.

Kdysi jsem měl jasno v tom, že to "správné" zvíře je pes a kočka pro mě byla symbolem úlisnosti. Možná to bylo tím, že psi byli u každého baráku a člověk si jich musel všimnout a když už jsem zaregistroval  kočky, byly to kočky, které žily uvnitř, dělaly si tam co chtěly, často byly ve větším počtu a neustále vyžadovaly pozornost. A doma jsme nikdy neměli ani kočku ani psa.

Přiznám se, že až později jsem si začal trochu všímat vztahů mezi psy a jejich pány a osobně mi začalo vadit, jak je ta vzájemná závislost strašně velká. A taky ta jasná hierarchie, že pán musí být psovi opravdu pánem.

Postavili jsme dům a psa jsme nechtěli, jednak bydlíme v místě, kde si můžeme dovolit dům bez plotu a neprostupný plot nechceme, za druhé dost často jsme někde pryč. Přišel k nám kocour, který si nás vybral, začal dostávat žrádlo, vedle vchodu dostal boudu a dovnitř nesmí. A hrozně se mi líbí, že je to opravdu šelma kočkovitá, která na nás není závislá a umí se o sebe postarat. Máme ho rádi, on má rád nás, ale nenechal by si vnutit stav podřízenosti. Když na týden zmizí tak to obě strany přežijí, když na týden zmizíme my, tak to taky obě strany přežijí.

Jestli jde ve vztahu k psovi a ke kočce o řád nebo naopak rozháranost, tím si tak úplně nejsem jistý.

Mám a mám rád psy i kočky, dělám něco špatně?

Paráda, díky. Zdravím (kočkařka, která jednou bude mít i psa)

Jano, a co jsem ja? Meli jsme psa, umrel, vzali jsme si kocku, pes chybel, po trech letech jsme ke kocce znova pridali psa...mame oba, v byte. Ostatni zver neresim...

Vy jste zlatíčko.......krásný článek.