Dostala jsem se na akci, kde v poslušnosti soutěžili pesáci různých ras a velikostí. A právě ti malí doháněli vznešený vzhled velkých elegantních plemen svojí šikovností a dychtivostí předvést, co umí.
Akce se konala v červnu ve Frenštátě pod Radhoštěm v místě zvaném Rekovice. Proto se jmenovala Rekiáda. Organizovala ji skupina nadšených pejskařek.
Samozřejmě nesmí chybět ceny a přísné rozhodčí.
Dobu čekání si někteří krátili procvičováním, někteří se jen soustředili, ale napjatí byli všichni, ať s honosným rodokmenem, nebo čistokrevní vořeši.
Slavnostní nástup a začínáme.
Omlouvám se, nejsem pejskař a mé výrazy nebudou přesné, ale přeložím to tak, aby tomu všichni rozuměli. Kategorie štěňata, začátečníci a mistři. Museli předvést perfektní provedení povelů sedni, lehni, vstaň. Chůzi na prověšeném vodítku. Odložení, to je, že páníček odloží psa a odejde na menší či větší vzdálenost. A přivolání. A pak nějaký bonus, dovednost pejska.
Odložení mě zaujalo. Definovala bych to jako zírání psa na páníčka na rozdílné vzdálenosti dle kategorií.
Přivolání bylo doprovázeno radostí psa, že ho páníček nezapomněl a radostí páníčka, že pes páníčka miluje.
A Šereda radostí lítala kolem paničky, že má disciplínu konečně za sebou.
„A co umíš? se ptali rozhodčí pesáků.
Jako blesk, objektiv nestačil.
A nesmí chybět pochvala.
V programu byly i ukázky loveckého výcviku.
Samozřejmě s atrapou.
A také canisterapeutické dovednosti.
Našla se zde i rodová spojení.
Vepředu dcera, zezadu kontroluje mamuša. Psi z tohoto chovu nejezdí z výstav s prázdnou.
A kdo chtěl mohl se s pesákem umělecky vyfotit.
Bonusem byla i rozjetá záchranná akce pro dva voříšky, kteří se přišli podívat na soutěže. Bez páníčka. Matka se synem.
Stačili jsme jim odstranit pár klíšťat. Díky sdílení na FB se o nich páníček dozvěděl a přišel si je vyzvednout. Dva dny se toulali.
A jak klání dopadlo? A víte co? Vítězové byli všichni. Aspoň pro mě.
