Já pejskař tu byl. Nás to čeká, je mu 17. Slepý, hluchý. Do poslední chvíle o něj budeme pečovat. 

Super, zaslouží si to

Ano, je to jen zvíře, taky společník a pro lidičky, kteří na pomoc pejskům v útulku založili občanské sdružení jsou to i příslušníci rodiny, přestože mají "detašované" bydliště jinde. A je to jako u lidí, potesknit, pobrečet a pak vzpomínat na to pěkné

Ach bože, Ludvíčku...

Prý je ale za Duhovým mostem krásně - obrovské voňavé louky, kde se proháněnjí psiska všech ras, plno dobrého jídla, krásných psích procházek a hebounkých pelíšků.

Říká se to, tak to musí být pravda...

To mi nedělejte. Takto mne roztesknit:) Karma:)

Také jsme měli psa, manželka ho přinesla z popelnice. Ale stále je to jen zvíře. Měli jsme ho 16 let, vzpomínáme na něj, ale neděláme z toho tragedii, že jsme ho museli nechat utratit kvůli tomu, že měl problémy s chůzí.

Smutne. Taky jsem to jednou mel a take na vanoce. Jednu vyhodu jsem mel, ze jsem ho nemusel dat utratit. Bez 1 dne by se dozil 14 let. Brzo rano ho ma dcera obchazela a on si sel lehnout do sveho pelisku. Tam ho zena nasla asi po hodine a uz byl po smrti. Pul roku jsme chodili jako bez duse a pak jsme si museli koupit druheho, velice podobneho. Az pak ta bolest presla. Uz ho mame 7 let a je stredem nasi pozornosti a děni 24/7...