Chodíme se školit

Mnozí z nás, v rámci své profese,  zvyšování kvalifikace, ať už povinně, či ze zájmu o novinky, chodí na různá školení a semináře. Někdy je zajímavé, kromě přednášejících, pozorovat i účastníky a dění okolo.

Prostředí, při větším počtu informací chtivých, bývá zpravidla reprezentativní, ať už jsou to speciální kongresové sály v hotelích, školících centrech, ale i komornější, v malých přednáškových místnostech v případě omezeného počtu zájemců o danou problematiku.

Audiotechnika bývá špičková, byť někdy bojkotuje, tu dálkové ovládání prezentací, nebo ukazovátko, někdy prostě přednášející zapomene zapnout mikrofon. Většina přednášejících má velmi dobrou úroveň, dovedou posluchače zaujmout, někteří jsou přímo šoumeni. A někteří se teprve zřejmě otrkávají a nervozita je na nich znát.

Pochopitelně důležité je i zázemí, kdy znaveni přívalem informací, se musí posluchači občerstvit. Nápoje dle výběru, malé svačinky v podobě vynikajících moučníků rozplývajících se na jazyku, ale i klasické koblížky, či koláčky, oplatky nebo chlebíčky. Někdy zaváháte, potřebujete si vyřídit nějaký telefonát a po návratu z klidnějšího místa máte smůlu. Někteří si šli zřejmě přidat vícekrát.

I já se těchto akcí občas zúčastňuji. Ve většině případů si témata, která mě zajímají, volím sama, rozhoduji se i podle dostupnosti. Zřídka se i stane, že jsem prostě vyslána. Protože „tam“ za firmu někdo musí. Zvláště v druhém případu se stane, že jsou to témata, o kterých okrajově, z hlediska své profese cosi vím a musím vědět, ale detailní rozebírání technických parametrů, způsoby montáže, zapojení a vyregulování jakýchsi zařízení jsou pro mě španělskou vesnicí.

Pochopitelně se rozhlížím kolem. Někdy potkáte někoho, s kým jste v kontaktu stále, někdy potkáte po letech někoho, kdo vás ani nepozná. K některým se hlásím, některým se vyhnu a změna mé siluety je tudíž výhodou.

Protože v mé profesi je silná převaha mužů, občas spočinu okem na švarném junákovi, či uhlazeném zralém muži a odhaduji, jaká je asi jejich specializace. Profesní specializace, nechodím na tyto akce lovit. A některým bych vlepila pohlavek, protože vypadají, že přišli nečesaní a nemytí. A jsou pánové, kterým mám chuť říct – pravý muž při vstupu do místnosti z hlavy smeká. Jedno jestli kšiltovku, bekovku, či kulicha. Asi jsem už stará.  

Protože úroveň přednášejících hodně vzrostla, pospávajících posluchačů ubývá. Spíše se stane, že se někteří začnou bavit jinak, chytré telefony a tablety jsou vděčným společníkem. Protože je buď dané téma nezajímá, nebo už prostě hlava nebere.

Druhý případ se mi stal před lety. Byla jsem na seznámení se s grafickým programem na projektování. V učebně nás bylo asi 15. Někdo rozšířit si znalosti, někdo ze zájmu a někdo tam byl vyslán. Po intenzívním dopoledni jsme byli vypuštěni na oběd. Šla jsem do nejbližší restaurace a přisedla jsem ke dvěma „spolužačkám“. Byly vyučující na nějaké střední škole, či učilišti a byly vyslány, jestli je to pro školu zajímavé. Já věděla před tím něco málo, ony nic. Ve fázi „hlava už nebere“ jsme ale byly všechny. Tak jsme si dobře povykládaly a zbytek odpoledne nějak v učebně přetrpěly. 

A musím se přiznat. Jednou se mi stalo, byla jsem vyslána na dost odbornou akci, kde jsem kromě pořádajících byla jediná dáma. Tak jsem v koutku, ve společnosti známých instalatérů, chvilkami podřimovala. V určitou chvíli  už jsem opravdu nevěděla, o čem je řeč. Přece jenom … jsem zedník.

Ale někdy není o překvapení nouze. Viděla jsem nedávno přicházet na seminář šmrncovní dámu, známou dámu, spolužačku ze školy. Potkaly jsme se očima, hleděla na mě stylem: „Co na mě ta baba čumí!“ Ale pak zabočila k prezenci. Počkala jsem na ni. Byla opravdu překvapená, neviděly jsme se snad 12-13 let. A moje změněná silueta ji zmátla. Komplimenty: „Vypadáš fakt dobře, ani vrásky nemáš, jak to děláš?“ mě pochopitelně potěšily. Později jsem ji ještě nadzvedla tím, že nepotřebuji na blízko brýle.

O přestávkách jsme vedly diskuze jak o profesním, tak i o soukromém životě. Třeba taky o tom, jak najít v životě něco, co nás naplňuje.

Možná je to ono, možná jsem to už našla. Možná proto jsem „happy“. A proto vypadám dobře a nemám vrásky.  Ale třeba je to tím, že neměla na očích brýle.