Odsouzení

 Ať nečte dál ten, kdo nemá náladu na osobnější já... xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Stojím nahá před Tebou
A samota mne obchází jako hladový vlk svou kořist.
Svázaná prostorem a uvolněná provazy.
Připomínáme strašné obrazy,
Co patří do starého inventáře.
 
Moje kůže je Ti papírem-
Klidně píšeš co chceš, kam chceš,
Sobecký jako ještě nikdy...
Hlava tady a myšlenky utápí se v němé opeře. Za obzorem je tma.
 
S trpkým odporem, jenž dodává mi sílu
Ničím to, čemu říkáš duše.
Pššš, pššš, hlavně tiše!
 
Neschováš se za tváře, ty hloupý člověče.
Nemáš právo si stěžovat,
Stěžovat si na cokoliv.
Ortely pro Tebe, za Tebe
Vyřknou černě potažené oltáře,
Protože role jsou rozdány.
 
Nezbývá Ti víc,
Než mne obléci a vyjít do ulic.