Kdo za to může? Systém!

Máme kolem sebe mnoho věcí, které se nám nelíbí - velmi umírněný výraz, že? Od politiky, přes ekonomickou situaci po hnusné jídlo v obchodech, naprosto úchylnou farmaceutickou lobby, která nás fanatizuje tím, že nejlepší, co pro sebe můžeme udělat je nacpat se chemikáliemi všeho druhu. Víte, že se na jaře letošního roku bude Americká Psychiatrická Asociace (APA) prezentovat  "diagnostickou bibli" (tzv. DSM-5), ve které se plánuje klasifikovat smutek jako mentální chorobu(1)?

 
 
Jeden by si téměř řekl, že je to špatný vtip, ne? Časem nám bude naordinováno něco proti smíchu, potom možná proti samovolnému myšlení, protože tak budeme lépe ovladatelní a dělat, co se nám řekne - houfně. Historicky se ukázalo, že lidé zahnaní do kouta jsou poddajní a lépe se s nimi manipuluje. Ideální. Hrozeb máme kolem sebe požehnaně. Systematicky se pracuje i na naší rezignaci, pasivitě a utvrzování se, že jeden sám nic nezmůže. Prosím vás, nejsem natolik naivní, abych se postavila za mikrofon na Václavském náměstí a začala toto hlásat v naději inspirovat ostatní a změnit "systém"... V lepším případě bych skončila na samotce s několika miligramy těch chemických dobrot v mých žilách, abych se uklidnila a vrátila do "normálu", pokud možno. 
 
Ono je to možná třeba vidět jinak.
Každý sám za sebe jsme jeden článek systému, který je propojený s okolím, a předává dál to, co dostal od jiných kolem sebe. Protože se vzájemně učíme, že je potřeba chtít mít peníze a jimi měřit kvalitu všech a všeho, kupovat a jíst jídla, která jsou levná (šetřit se musí) a nacpaná pochybnými náhražkami kde čeho, točíme se v kruzích, ze kterých vážně nejde ven. Pokud se otřu o politickou sćenu, máme zákonodárnou a výkonnou moc v jednom pytli. Takže pod příslibem peněz lze udělat patřičnou změnu v právu pro to, aby šel učinit potřebný úkon...a to stejnou skupinou lidí. Pokud to my jednotlivě přijímáme a vzájemně se v tom všem utvrzujeme, vždy tady pak bude jedinec/společnost ochotná ten hnus (nedosazujte si jen jídlo) vyrobit, když se kupuje...
 
Co třeba začít u sebe a těch nejbližších, nechtít po nich opakovat ty pokřivené cykly? 
 
Znáte film Pošli to dál(2), v originále Pay It Forward? Ano, je americký a v kategorii drama/romatický, pro mnoho lidí asi mimo záběr...BOHUŽEL! Je tam jistá věc, nit příběhu, která je fascinující i přes žánr a zemi původu. Princip, jež malý Trevor vymyslel, je logický a v podstatě funguje jako pozitivní multiplikátor (ty finance se ve mně nezapřou). O co jde? Přesně o to, že pokud chcete změnu, musíte začít u sebe a ve svém mikro-prostředí (tak to v jednom rozhovoru nazval ten elitářský levičák, zesnulý Václav Havel). Za to, že v rámci svých možností někomu pomůžete nechcete díky, ale to, aby dotyčná osoba pomohla někomu dalšímu. Právě s vidinou využití systémového propojení v tom nejlepším slova smyslu. Celý příběh je o něco komplexnejší, jistě, a rozhodně nečekejte happy end, pokud se na něj podíváte... Mně popsaný princip nadchnul a vzala jsem jej za svůj. Není třeba posílat peníze přes půl zeměkoule, když babička vedle vás na schodech táhne těžkou tašku. Asi chápete kam tím mířím...
 
Lehce odbočím - jsem nezaměstnaná. Neé, nebudu vám tady plakat, jak je to strašné v dnešní době najít práci, chci se podělit o úplně něco jiného - zkušenost z jednání v rámci hledání nové práce na téma výplata. Víte, já jsem totiž ve fázi, kdy chci práci smysluplnou, která mne bude naplňovat. Nemám zájem být někde do počtu nebo se tvářit, že ctím hodnoty, které mi přijdou absurdní a jsou mi jedno, ale kvůli výplatě to dává smysl. ideálně pak pro společnost, jejíž působení si vážím. Ano, potřebuji pokrýt určité životní náklady, bez peněz to nejde, jen pro mne nejsou měřítko a už vůbec ne motivace. A voilà, problém je na světě. Jsem divná, protože době poplatný vzorec chování je přesně o tom ty peníze chtít. Proto jsme úplatní. My je chceme a pro ně uděláme kde co, někteří i nemožné. A protože jich má někdo víc, docílí svého tím, že je dá tomu, kdo má méně. Lapidárni, leč společensky zhoubné. Tak se obviní systém...a systém jsme my. Kruh se uzavřel. 
Každý si vyvíjíme, především asi názorově, řekla bych. I když, někteří by to v životě nepřiznali sami sobě, natož veřejně (ačkoliv právě verějnosti by se měli zpovídat z podtstaty své profese). Nejsem benchmarkem ctnosti. Vím, že svým chováním a přístupem jsem v minulosti někomu ubližila, že i pro mne měly peníze jinou váhu než dnes. Trěba kdyz jsem jako ten správný vidlák (to jsou slova převzatá, nikoliv moje vlastní) přišla před lety do Prahy. Viděla jsem kolem spoustu mne nedostupného, ať už šlo o lidi nebo zboží. Měla jsem dojem, že to je moje životní meta-mít prostředky na to, abych mohla být jako oni. Načesaná, nastrojená, v tom správném autě se správnou kabelkou. Trocha sebereflexe...Časem jsem se propracovala k zaměstnání v zahraničí a najednou byl čas na to jít si koupit svoji vlastni Louis Vuitton kabelku. Splnit si ten sen. Mám ji pořád a mám ji ráda. Je jediná, víc už jsem si jich nekoupila. V mezičase jsem totiž zjistila, že tím se nic hezčího nedělá, nic k lepšímu nemění a nikdo není o nic lepší,ani šťastnější (tedy až na výrobce a obdchodníka). Naopak. Moc dobře vím, že jsem mnohými na první pohled klasifikována jako namyšlená nádhera. Ovšem mně blízcí by se pod to nepodepsali. A to se počítá! Spoustu věcí, jež jsem si vůbec po ten čas pořídila, jsem po návratu do ČR rozdala. Protože jsem prostě zjistila, že je neužiju, tudíž nepotřebuju a mnoha slečnám udělaly radost. Za posledních par let jsem změnila svůj přístup ke světu kolem sebe a je mi vnitřně líp. Ačkoliv svět kolem mne se se mnou nemění. 
 
Změnu může udělat - po svém - každý z nás. Prostě přestat dělat to, co živí šíření patologických jevů...
 
http://www.youtube.com/watch?v=k16sC7_H30E
----------------------------------------------------------
1) http://www.alternet.org/personal-health/why-newest-psychiatric-diagnostic-bible-will-be-boon-big-pharma2) http://www.csfd.cz/film/5719-posli-to-dal/