Cestujete-li do Francie, zapomeňte na “osvědčené” fráze z průvodců jako “Ráda vás poznávám” a ”Těším se na brzkou shledanou.” Nikdo je nepoužívá a vy jen ostatní utvrdíte v tom, že jste cizinci.
V této romantické zemi se lehce obejdete s pouhým „bisous,“ tedy speciálním francouzským polibkem, či spíše lehkým závanem větříku na tváři. Jemně mlasknete rty do jednoho ucha, do druhého, a rázem stojíte před jedním z největších francouzských dilemat – kolikrát máte dotyčného polibkem obšťastnit? Počet, který se pohybuje v rozpětí od dvou do čtyř bisous, se liší nejen regionem, ale i rodinnými zvyklostmi a rozhodně není radno brát ho na lehkou váhu. Jednoduše se Vám může stát, že v očekávání dalšího polibku budete působit příliš dychtivě a náruživě. Sápat se po novém kolegovi s našpulenými ústy není tím nejlepším entrée, ale daleko horší provinění Vás čeká, rozhodnete-li se konečně se od nenasytného žabožrouta odtáhnout. Přestože se to o Francouzích moc nešíří, jsou choulostiví a vnímaví. Co více, líbání (a to dokonce i jen to naznačené) zkrátka milují, a nenechte se proto vyvézt z míry: opusinkovávájí se všichni a stále. Bisous musíte dát ráno rodičům, v práci kolegům a ve škole spolužákům, při návratu domů sousedům a během obzvlášť rušného dne i paní na úklid. Líbá se na papíře, po internetu, telefonicky. Takovým bisous zkrátka ve Francii nepohrdne nikdo.
Francouzi jsou národ srdečný a otevřený, ale velmi rychle se podráždí. Ve slovníčku správného cestovatele by proto neměl chybět výraz „rembourser!.“ Přestože přesný překlad by zněl „uhradit“ či „proplatit,“ opravdovým českým ekvivalentem je spíše „to si nenechám líbit!“ Zkrátka a dobře - stěžovat si, to Francouzi umí téměř tak dobře, jako dávat bisous. Náhradu požadujte při desetiminutovém zpoždění vlaku, v muzeu podejte stížnost, že exponáty nedosahovaly Vašeho očekávání, v zoo si stýskejte, že hlavní atrakce zahrady, král zvířat, tvrdě spí a nebudí strach. Ale pozor, ne abyste si někdy naříkali oprávněně! Jako když Vám například zavřou terminál, ze kterého máte odletět do rodné české země, a namluví Vám, že letadlo počká. Houby počká, Air France na akademickou čvrthodinku nehraje. Na druhou stranu, pokud se hezky usmějete a snažíte se s úředníky letiště rozumně domluvit (ve francouzštině, na diskuse v jiných jazycích raději zapomeňte), třeba Vám také nahradí let, a to bez příplatku (ale taky bez bisous). Jako nášup dostanete i mravní poučení a zároveň radu do budoucna – příště dávejte větší pozor a jen tak někomu nevěřte. Raději nevěřte nikomu. Ve skutečnosti se Vás všichni snaží obalamutit a naplánovat další stávku.
