Pokaždé, když naše rodina vyráží na celodenní cyklistický výlet, vše se odehrává podle předem osvědčeného schématu a zavedených rituálů.
Nadšeni představou vyjížďky na kole všichni vstaneme velmi časně a okolo osmé hodiny ranní se celá rodina sejde u vydatné snídaně, trvající nejméně další hodinu. Držíme se zkrátka pořekadla „Ráno jezte jako král, obědvejte jako princ a povečeřte jako chuďas“ (nebo alespoň té první části, ta se dá případně aplikovat i na zbytek dne).
Je samozřejmě nezbytně nutné dát si po tomto nejdůležitějším pokrmu dne patřičnou siestu. Během ní se každý člen rodiny snaží předpovědět počasí na celý den. Táta, zatvrzelý cyklista, je zpravidla přesvědčen, že bude teplo, slunečno a bezvětří, a to bez ohledu na roční období či hodinu. My ostatní upínáme zrak k obloze a snažíme se z ní vyčíst budoucnost. Je-li bezmračná, rády se sestrou čekáme na první obláček, abychom mohly prorokovat bouře a hromobití.
Po trvajících neshodách se obvykle uchýlíme k předpovědi Meteopressu, který zahlásí na celém území České republiky zataženo a místy přeháňky. Přestože venku to stále vypadá, že počasí nám opravdu přeje, my raději ještě chvíli přemítáme, zda vyrazíme na kolo i přes hrozivé riziko deště. Když se konečně už už schyluje ke slibovanému lijáku (většinou okolo jedenácté hodiny), naráz si všichni uvědomíme, že máme cyklistiku vlastně rádi, a rychle se vsoukáme do našich sportovních Craft oblečků.
S prvními kapkami deště (ale v rekordním čase) jsme již všichni nastoupeni před domem, připomínaje to nejnadějnější družstvo z Tour de France. Umě nasedneme na moderní velocipédy a náš výlet může začít.
A přestože snad zkušený cyklista namítne, že takhle se pravá cyklistika nedělá, neexistuje větší důkaz lásky ke kolu než to, že se vydáte na stezky i přes veškeré nástrahy počasí. Koneckonců, jsou to právě tyhle netradiční cyklovýlety, na které se pak nejlépe vzpomíná.
