O letním kempu organizovaném studentskou organizací AIESEC. O kempu pro dospělé děti, které stále láká táborový režim. O kempu, kde se setkávají nejrůznější národnosti a kde jedinou smysluplnou dorozumívací metodou je angličtina. O kempu, na který se vzpomíná až do následujícího léta, ale o kterém se špatně mluví i píše… O My Better Myself.
Přestože jak název kempu, tak představa letního tábora pro středoškoláky, pobaví nejednoho z mých dvacetiletých vrstevníků, já se nemohu dočkat stejně, jako minulý rok. Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, říká staré řecké přísloví. Přesto na sebe beru ono nepravděpodobné riziko zklamání a i letos se nadšeně přihlašuji na anglický kemp s humorným názvem My Better Myself, tedy něco jako „mé lepší já.“
Zatímco nadšeně přešlapuji na malém vlakovém nádraží ve Velkém Meziříčí, pozoruji účastníky kempu, jež se sem postupně začínají trousit. Ty české, i ty zahraniční. Vize české i kempu je totiž ta, že skupina „facilitátorů,“ tedy vysokoškoláků z nejrůznějších zemí světa, připraví pro české studenty, „delegáty,“ dvoutýdenní program zaměřený především na osobní rozvoj, Leadership a Teamwork. Takové „lákadlo“ samozřejmě valnou část mladých lidí, jež si chtějí o prázdninách hlavně odpočinout, odradí, a první kolo MBM síta je na světě. Kemp je zkrátka pro ty, kdo se nechtějí o prázdninách jen bavit, ale snad se i něco dozvědět nejen o světě kolem nás, ale i o sobě samém.
A o zábavu zde opravdu není nouze. Hned první večer zahajuje okouzlující Mexičan jménem Mauricios tzv. „Evening Plenary“ – jedním z mnoha rituálů, kterými je MBM kemp pověstný. Součástí večerního programu je chvíle vyhraněná pro Gossip Time (tedy čtení drbů, které se přes den nakupili ve speciální „krabici na klepy“), učelem oblíbeného Punishment Time, který následuje, je pak odlákat všechny MBM účastníky od pozdních příchodů a zapomínání věcí v klubovně.
Mou nejoblíbenější aktivitou tábora jsou ale pověstné AIESEC Roll Colls – taneční sestavy vymýšlené samotnými studenty na každé jednotlivé pobočce AIESECu na světě. Těch je, jen tak pro zajímavost, asi 800. A pravdou je, že kdo má jen trochu slabost pro tanec a hudbu, ranní energické trsání na Morning Plenary mu dodá energii na celé dopoledne lépe, než Bebe sušenky.
A je tu spousta dalšího. Barevné Sugar Cubes, tedy obálky se jmény všech delegátů i facilitátorů, do nichž během kempu strkáte osobní vzkazy, vzpomínky a dopísky; Váš osobní Secret Friend, jemuž tajně posíláte psaníčka a dobroty, nebo Tea Killer – hrůzný zabíják, který čajovým sáčkem zabíjí podle v ústraní a není před ním úniku.
Ale dost zábavy – jak jsem už nastínila, na My BetterMyself se opravdu „učí hrou,“ ať si to zní jako učebnicové klišé. Je to zkrátka jedno z mála míst, kde Vás opravdu donutí zamyslet se nad (pro nás středoškoláky tolik obávanou) otázkou Co bych chtěla v životě dosáhnout. Ve škole Vám obvykle stačí pokrčit rameny a přiznat, že vlastně nemáte nejmenší tušení, a že tedy radši počkáte, kam Vás život zavede sám. Na MyBetterMyself si s tímhle ani neškrtnete. Ať už by mohla „Dream Session“ či „My Future Career Activity“ připadat mnohým notně zbytečná a nesmyslná (Vždyť je mi teprve dvacet! Jak mám asi vědět, kde se ocitnu za deset let??), falicitátoři nám úspěšně, ač snad i proti naší vůli nasadili brouka do hlavy a všichni z nás začínají už od prvních dnů kempu přemýšlet o vlastních ambicích, schopnostech a možnostech růstu.
Osobní rozvoj je totiž důležitým, ač poněkud skrytým tématem MBM. Vzpomínám na učení Sokrata, jehož metody jsem měla před maturitou zvládnuté lépe, než učení jakéhokoliv jiného filosofa. I zde nám falicitátoři nic nevysvětlují, neradí nám, ani nepřednáší. Neustálými otázkami se nás zkrátka pokouší dobrat se toho, co si opravdu myslíme, čeho chceme dosáhnout a jak na to musíme jít. Z kempu zkrátka odcházíte s hlavou plnou myšlenek, jež nikdo nikdy nevyřkl - Jseš dobrá? OK, ale můžeš být lepší, jen se snaž. Poznávej lidi, nechovej se upjatě, ale buď raději otevřená novým úhlům pohledu. Nepromarni příležitost, naopak ji vyhledávej. Nikdy není pozdě, stačí mít jen chuť začít. Přemýšlej o svých snech, jinak se ti nepodaří je splnit.
A přestože se třeba za pár let nestanu mezinárodní investigativní novinářkou ani analytickým mozkem České národní banky, je tak nějak jednodušší jít, když víte kam.
