„Doporučit konkrétní akci nejde. Všechny budou stát za to,“ tvrdí mi během „Investiční snídaně“ jeden z členů Klubu investorů – spolku, který vznikl na VŠE asi před šesti lety. Má tím na mysli Investiční konferenci, která v příštích čtyřech dnech nabídne studentům ekonomie celkem sedm přednášek z prostředí investování, tradingu a private equity.
Pondělní debata, jež je jakýmsi předskokanem následného programu, byla připravena ve spolupráci s IES a konala se na půdě Institutu. Na panelovou diskusi s tématem Kam investovat v roce 2013? přijali pozvání Tomáš Hochmeister, Milan Vaníček a Pavel Streblov.
Tomáš Hochmeister: Investice do volatility
„Málo přednášek na vysokoškolské půdě se asi těší takové účasti,“ rozesmál Tomáš Hochmeister hned na úvod studentské publikum. Účastníci nejenže zaplnili celý sál, ale nemálo jich postávalo i ve vestibulu. Viceprezident v Société Générale Corporate & Investment Banking, který již působil v Praze, Paříži i Londýně, by prý rád pohovořil o rozhodnutích, před jakými nyní stojí investoři. Oproti pokrizovým letům se totiž v tomto i minulém roce situace na finančních trzích o mnoho zlepšila. „Strategie portfolio manažerů se mění. Objevují se nové výzvy a je potřeba jim přizpůsobit chování.“ Mezi dilemata tohoto roku patří otázka konzervativních portfolií do státních či korporátních dluhopisů. Roli zde hraje nejen rizikovost, ale i italské volby či cyklické zlepšení asijského trhu. Hochmeister vyjádřil obavu z dlouhodobých obligací i měnového rizika, největším překvapením jeho přednášky byl však patrně důraz na investice do volatility (tzv. vol invest). O ty je dnes zájem především ve Velké Británii. Podle Hochmeisterových slov se jedná o „zajímavá podkladová aktiva“ poskytující alternativu dosavadním investičním strategiím.
Milan Vaníček: Období měnových válek
Jako druhý vystoupil Milan Vaníček, analytik J&T banky a vedoucí oddělení výzkumu pro akcie. Těmi nejvýkonnějšími aktivy v lednu 2013 podle něj byly právě ta nejvýše riziková. „Nebráním se nazvat tuto éru obdobím měnových válek“ prohlásil. Zatímco v prosinci loňského a v lednu tohoto roku došlo k uklidnění situace v souvislosti s tzv. fiscal cliffem a růstu rizikových aktiv, únorové volby v Itálii naopak ukázaly snahu od rizika odstoupit. „Situace se ale vrací,“ domnívá se Vaníček, „Evropa je silný celek, který nelze zvrátit.“
Pavel Streblov: Nájemní bydlení a vzdělání
Posledním řečníkem byl Pavel Streblov, business development manažer v Penta Investments. I on má za sebou studium v Praze na IES a Londýně, kde se věnoval politické ekonomii. Působil jako poradce na ministerstvu financí i ve společnosti JPMorgan. Nyní se věnuje hlavně oblasti nemovitostí. „S domy to není jako s akciemi. Dům je buď dobrý, nebo špatný. A když je dobrý, tak už si ho zkrátka nikdo další nekoupí – na rozdíl od akcií.“ Raději než do čeho, se proto chce věnovat otázce, jak investovat.
To ukazuje na příkladu penzijních fondů a pojišťovacích společností a svou zkušenost z private equity přirovnává k potravnímu řetězci. Za správu investice si společnost odvádí poplatky i procenta z vydělané jednotky. Tyto peníze jsou pak investovány do „fondů fondů“ a tak to jde stále dál. Každý článek si přitom odvede poplatky i podíl ze zisku a návratnost je nakonec kolem 16%. „Platíte tím armádu dobře vydělávajících manažerů,“ varuje Streblov před problémem složitějších struktur. Klíčem k dobré investici je tak podle něj snaha snížit počet mezičlánků v tomto potravním řetězci – a tedy situace, kdy k přechodu mezi zdrojem peněz a přímou investicí dochází pouze v jedné společnosti.
Co se týče příležitostí na trhu nemovitostí, Streblov doporučuje nájemní bydlení. „Je to ta nejstabilnější a nejvýhodnější investice. Zatímco dluhopisy v reálné hodnotě klesaly, nemovitosti přinášely nejvyšší výnosy.“ S pousmáním odkazuje i na „důvody našich babiček“ – jak dluhopisy, tak i akcie se v rámci restituce nevracely. Nájemní bydlení však ano.
A co vidí Streblov jako nejlepší investici z našeho pohledu? „Jednoznačně vzdělání,“ tvrdí bez zaváhání. „Master v cizině vám otevře úplně nové možnosti.“
Důvěryhodnost Fedu
Nakonec přišly na řadu dotazy z publika. Ten nejzajímavější snad padl jako úplně poslední: „Má americká centrální banka stále ještě důvěryhodnost?“ obrátil se na trojici jeden student. „Víte,“ pousmál se Milan Vaníček, „existuje taková fráze ‚Don’t fight the fat. [fat vs. FED – slovní hříčka]‘ A to je všeříkající.“ Vaníčka záhy doplnil i Pavel Streblov. Nezávislost centrálních bank byla původně reakcí na rostoucí inflaci. V souvislosti s finanční krizí to vyústilo v nárůst dluhů jednotlivých vlád, které se nyní jen těžko zvládají. Co tedy můžeme v budoucnu čekat? Streblov má na to jasnou odpověď. Dojde podle něj k omezení nezávislosti a monetizování části dluhu. „Čeká nás návrat k zavedeným pořádkům.“
