Velká zadnice – základ rodinného štěstí

Utěšoval mě táta v době, kdy jsem měla prdýlku jak dva kmínky. Dneska už jen říká, abych se radši ani neohýbala. A přitom jiné platí implantáty a vycpávky, aby měly zadky pěkně macaté. V Riu dokonce pořádají soutěž velkých zadnic.

Chlapi v tomhle nejsou a asi ani nikdy nebudou zajedno. Někteří jsou horňáci, jiní zase dolňáci. A pak jsou tu ještě horňodolňáci a jemitošumáci. Pravda, že s větší tolerancí, co tolerancí, spíš nadšením z velkýho zadku jsem se setkávala u hochů z Moravy. Nevím čím to, asi jsem v tomhle ohledu zabedněná Pražačka, ale bylo to tak. A vůbec to nebylo zlý. A pak taky u některých chlapců zahraničních.

Každopádně moje cílová skupina jsou horňodolňáci, kteří rádi plné dlaně, když si šáhnou tam i tam, a jemitošumáci. Babička říkávala, že je mě plná košile. Taky moc hezký eufemismus. A že až bude válka, tlustý budou hubený a hubený studený.

Prosím tě, nenos ty krátký šaty, okřikovala mě máma, když mi táhlo na sladkých patnáct a byla jsem poloviční. Poleze ti z toho zadek a ty nohy, ty máš taky jak dráty do betonu. (Rozuměj tlustý a křivý.) A stejně jsem je nosila. Byly parádní, černobílý, koupený v Řecku u móře a zatraceně mi slušely, i když si mamka myslela opak. Možná se o mě jen bála, říkám si zpětně.

Jenže jak šel čas, z těch šatů jsem vyrostla. Do všech směrů. Mimochodem máma je oblíkne i dneska. No řekněte, není to nefér?

Tuhle jsem seděla v autobuse na bidýlku a nahrnula se ke mně dáma velkorysých tvarů, řekla bych, že i velkorysejších, než jakými disponuji sama. A tak jsme se na těch sedačkách lichotivého rozměru různě štelovaly, až se hmoty přelily tam, kam měly, a bylo.

Jsem trošku rozložitější, říkám jí poněkud omluvně a s uzarděním. Já mám taky prdel jako valach, odvětila mi s takovou lehkostí, že to ani neznělo vulgárně. Teď mi dochází, že vlastně řekla slovo TAKY… Tak dík!

Ale co. Říká se, že každé zboží má svého kupce, a pravda to svatá. Nejhorší jsou mindráky. Ty jsou spolehlivou cestou k reklamaci jakéhokoliv zboží. Důležité je si věřit a mít zdravé sebevědomí, i když jste z kategorie těch, kterým jdou nejdřív kozy, pak dlouho nic, pak tělo a nakonec panimanda.

Diverzita je přece hezká věc. A u ženských a chlapů to platí jakbysmet. Každý máme někde svůj protikus. I ti s malým, i ti s velkým. Zadkem i čímkoliv jiným.