Mně se líbí, jak tady někteří lidé dští síru na ty, co se rozvedli, nebo co chápou rozvod jako občas jediné možné řešení. Jako by se nikdy nemohlo stát, že je jejich partner pošle do... k šípku, a i když třeba fakticky k rozvodu nedojde, prostě s ním přestane žít, odstěhuje se a šmitec. Pak je situace v podstatě stejná, jako by byli rozvedení, jen to nemají potvrzené razítkem. A i kdyby byl člověk bůh ví jaký dobrý křesťan, tohle ho prostě a jednoduše potkat může, takže já tvrdím - NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY...

Naprosto s Vámi souhlasím, někdy prostě nic nenaděláte, toho druhého k sobě řetězem nepřivážete.

Pro mne to nic nemění na tom, že vnímám jako nešťastné, že rozvod je příliš snadný. Nemyslím tím teď samotný institut rozvodu, tam bych se do starých pořádků vracela jen velmi nerada, myslím tím to, že rodina přestala tvořit ekonomickou jednotku a "jistotu, že bude na chleba" přebral stát.

Je tak zbytečně snadné odejít. Teď se objevila podpora bydlení pro mladé do 36 let. Je to podpora rodin a samoživotelů. PROČ samoživitelů, do hájíčka zeleného? Vrátila bych podporu rodin. Výhodné úvěry, společné zdanění, ono by se našlo i něco dalšího.

V první řadě karma – za statečnou upřímnost i za rozumný pohled na věc; alespoň jak to vidím já.

S ohledem na dosud proběhlou diskusi pár slov k článku:

..

Výchozí pozice: Sám jsem svobodný a nikdo v mé blízké rodině (rodiče, bratr) se nikdy nerozvedli. Jsem křesťan (českobratrský evangelík). Nemám důvod si myslet, že je rozvod „prima věc“.

..

1) Nadpis „Slušní lidé se nerozvádějí“: Začasté na rozvodu nesou vinu oba, i když jistě stejně tak často jeden větší a druhý menší vinu. Pokud se někdo opravdu chce rozvést, kdo mu v tom zabrání? Je snad vinou toho druhého opuštěný člověk neslušným? Autorka píše: „Vždyť takováto paušalizace přeci není fér!“ Souhlasím, není to fér. A že si opuštěný vezme jiného?

..

2) Exkurs: „Vždyť s tímhle jsme se přeci nebrali! Vždyť on byl přeci jiný a ona taky!!!“ – Destruktivní chyba na začátku vztahu – „tohle mi sice vadí, ale budu mu/jí to z lásky tolerovat“ se časem umí proměnit na „už toho bylo dost“, jenže on/ona ani v nejmenším netuší, že to či ono bylo někdy nepřekousnutelný problém. „Kdybys mi na začátku řekl/a, že ti to tak moc vadí...“ – jenže na začátku to řekne málokterý/á... majetnický přístup? nezájem o sex? ...

..

3) „Padne spousta slov a slibů, uplyne mnoho vody v řekách... Jenže!“ Má smysl setrvávat ve svazku s člověkem, který slibuje snadněji než předvolební plakáty?

4) „Nelze vykřesat důvěru, lásku, úctu a respekt tam, kde z nich zbyla jen prázdná slova. Nelze milovat někoho, kdo lže a podvádí, kdo necítí zodpovědnost za svou rodinu, ba kdo ji například i fyzicky ohrožuje.“ — Pak lze jistě setrvat v manželství jak právním svazku, ale je o co stát? Domluvit se na „volném vztahu“? Katolík Jarda Chovanec tu v diskusi říká, že „je lepší dohodnout se na volném sexuálním životě obou než se rozvést“. To považuji za stejně nepřijatelné jako rozvod. Notabene děti – pokud vidí, že se rodiče rozvedli, jistě z toho nemají radost, ale vidí, že se stalo něco nepatřičného; oproti domu žijí-li jejich rodiče ve „volném manželství“, je zaděláno na daleko větší výchovný problém ve smyslu „spi se s kým chceš, ale budeme spolu hrát harmoniceké manželství“ – i kdyby si o tom štěbetali všichni vrabci na střeše.

5) Paní Majové: „argument, že rozvod je stejně legitimní jako manželství“ není totéž, co „že je to sice krajní, ale legitimní řešení“.

6) „není pro dítě nic horšího, než dva rozhádaní rodiče, co se nemohou vystát“ Je mnoho horších stavů pro dítě; přesto může být rozvod i pro to dítě lepším (tj. méně špatným) řešením.

Myslím, že nadpis Vašeho psaní platí pro lidi, kteří jsou vinni rozvodem. Tedy například chlap si najde druhou ženu, tak tu první nechá. To není slušné a je to odporný krok proti jeho ženě a sprostá zrada dětí.

Problém Vašeho hezkého psaní je v tom předmanželském zneužívání druhého. Ano, když si ti dva užívají, nejsou problémy. Jenže život není na zkoušku, žít musíme správně hned. Bratranec si dovedl cérku dom (na noc, chodili spolu už měsíce) a strýc je hned vyhodil:"Tento dům není bordel. Až se vezmete, možete tu třeba chvilku bydlet...". Rozvody a další svatby bohužel způsobují moc bolesti, kdo myslí na děti? Dřív žili ti dva třeba rozloučení, ale novou svatbu už neměli.

Rozvod je nepřípustný a neomluvitelný. Jako katolík přece nemohu prohlásit, že Kristus lže: http://www.biblenet.cz/b/Mark/10

A co Mt 5,32? Mimo případ smilstva (resp. cizoložství)?

Váš problém je, že se snažíte vnucovat katolickou morálku i nevěřícím. Nutíte je, aby dodržovali něco, v co nevěří, co třeba ani neslibovali („dokud nás smrt nerozdělí“).

Rozvod je samozřejmě vždycky špatný, ale může být méně špatný než snaha zachovat manželství za každou cenu.

A když už je řeč o katolické církvi, která nepřipouští rozvod, řeší se to u vás nedůstojným handrkováním o neplatnosti sňatku od jeho počátku; jsem přesvědčený, že je to velmi často podvod a snaha vyjít vstříc rozvádějícím se.

Neumím s Vámi souhlasit, ač jsem sama rozvodovým martyriem prošla. Dodnes (a je to mnoho let) to vnímám jako svoje selhání. A z Vašeho článku mám pocit, že je to prosté hledání omluvy.

V žádném případě to není omluva! Jen jsem se snažila vysvětlit, že je to sice krajní, ale legitimní řešení, které má místo ve společnosti. A není spravedlivé rozvedené označovat za neslušné lidi. Nikdy neznáte příběh konkrétního člověka a jeho motivaci. Také jsem se dlouho trápila, jenže za chyby (špatný výběr partnera) se holt platí. Ale život jde dál a není možné se stále ohlížet zpátky.

Není kostelíčka, kde by nebylo kázáníčka a také není žádný svazek, který by nějaká, třeba i malá krize nepostihla. Myslím, že manželství škodí nejvíce stát. Podpora matek samoživitelek je poslední dobou výraznější, jako podpora fungující rodiny. Když se k tomu přidají tučné alimenty od dobře vydělávajících mužů, proč neukončit svazek, kde zaměstnaný manžel dává velké peníze, ale doma je nuda. Hledá se povyražení jinde a když se žena při tom zamiluje, je neštěstí hotové.

Nemanželský sex a flirt, to může potkat každého, ale nesmí se při tom zapomenout na závazky které jsou, hlavně na ty k dětem.

Myslím, že každý člověk během svého života čelí různým pokušením, ale když je ustojí, určitě se to vyplatí. S přibývajícími roky dojde k poznání, jak dobře udělal, že vydržel a nevzdal to.

Mohla byste pro neznalé, jaká je konkrétně podpora samoživitelek aktuálně stran států, prosím?Děkuji.

Jak to zde tak pročítám, nakonec by bylo asi zajímavé zjištění kolik zde diskutujících prošlo rozvodem a kolik ne, kolik z nich ví a zná, co obnáší takové trauma a jak člověka může poznamenat. To jen k tomu plamennému hněvu spravedlivých

Já zažil, prožil a přežil...

Proč by měl být rozvod v pořádku? Rozvod je a bude vždycky selháním. Obou! Žít v manželství není jednoduché, a proč by mělo být? Být rodiči není jednoduché, a proč by mělo být? Protože to prostě chcete? Nikdy tomu tak nebylo a nebude. A jak většina čtenářů, dle mého, správně píše: nikdo nikoho k ničemu nenutí. Je na mou zodpovědnost, jestli se chci vdávat, jestli chci mít děti. Velmi demokratické. Ale pozor! Pak za to rozhodnutí také musím nést zodpovědnost. Pokud je situace neúnosná, a pokud jsem ve velké bryndě, tak stát musí pomoci. Ale neměl by to být úzus. Nechcete nám přece namlouvat, že já jsem se holt spletla, to se fakt nedá, jdu od toho, mám na to nárok? Takto bych tedy rozhodně rozvody nezlehčovala. Jsou a budou prohrou!

Budete se možná divit, ale jsou případy, kdy je rozvod docela výhrou...

V diskuzi se objeví spousta věcí...od kriticky nesouhlasných dobře argumentovaných po schválně zlé rýpance a úmyslné osobní útoky. Bloger si to "musí" nějak rozklíčovat :)

Každý člověk je sám odpovědný za to, jak žije. Je i odpovědný za to, jaký osud má jeho vztah s druhým. V žádném vztahu není jednostranná vina na jednom z partnerů za jeho rozpad. A proto mne iritují jednostranné odsudky typu: Začal se projevovat jako sobec, či zacala se chovat jako děvka a proto jsem se musel/a rozvést. Odpovídám: Nemusel! Chtěl!

Osud každého vztahu mezi mužem a ženou je jen a pouze jejich individuální záležitostí a proto mne hodně vadí, když je do těchto problémů zatahován stát, po kterém chce jeden z partnerů, aby dělal jakéhosi arbitra a dokonce, aby nesl podíl na zvýšených výdajích , které rozpadem vztahu mají např rozvedené matky s dítětem.

T.zv. samoživitelky, se díky zcela pokřivené sociální politice státu, zařadili do stejně kategorie jako invalidé, či starobní důchodci. Tedy do kategorie občanů, kteří si zasluhují zvýšenou sociální pozornost nás všech.

Nechápu proč. Být samoživitelka, je, až na pár nepatrných vyjímek, vždy důsledkem dobrovolného rozhodnutí. A za následky takového rozhodnutí musí nést každý plnou odpovědnost sám!

I Váš příspěvek je jen jednostranný odsudek. Je vidět, že dokud někdo nezakusí na vlastní kůži, neměl by soudit. Ženy, samoživitelky, které zasluhují "ochranu" státu, jsou především matkami dětí - a o ty tu jde především, o ty děti - na které velice často otci neplatí výživné tak, jak jim bylo soudně stanoveno. Tedy vyhýbají se plnění soudem stanovené povinnosti poskytovat svým dětem materiální zabezpečení. Stejně tak, jak by to měli činit v úplné rodině.

A co se týká důvodů, proč takové matky dětí opouštějí otce, pokud nejsou samy opuštěny - tak zkuste zabrousit na ženské servery typu mimibazar.cz - poptejte se na příběhy mužů - kteří dokáží naházet výplaty do automatů, propít je, prosázet v tipovacích kancelářích, terorizovat svou rodinu, soustavně podvádět svou ženu, být trvale nezaměstnán atd.