MMMBop

Sobota, ráno, dítě je daleko za Prahou s babi a dědou, můžu spát. Něco před devátou a sousedi se rozhodli vrtat. Do mojí zdi! Chápete to? V sobotu ráno! Kdy chci a hlavně můžu poprvé v tomto týdnu nestydatě dlouho spát.

Chvíli se ještě převaluju, ale znáte, už to není ono. Už se vám honí hlavou, co je potřeba dneska všechno udělat, kam dojet, co vyřídit… Prdlajz! Ještě to zkusím, kdy se zase naskytne příležitost bezostyšně lenošit a válet se?! Jenže nemám sebemenší šanci. Dneska prostě ne. Někdo chce, abych vstala. Minimálně slunce, které mi provokativně olizuje tvář a občas mě píchne zostra do oka.

Tak vylezu, bloumám po bytě, kde je nezvyklý ticho a klid. Spočítám drobáky po kapsách a vyrazím na nákup. Mám hlad. Domů nesu borůvkovou plundru ztracenou pod hromadou cukru a v podpaží svůj oblíbený černý tekutý nabíječ.

Plundru a kolu proložím bobulí s efedrinem, neb stále marodím, pustím si rádio a jdu se vrhnout do práce. Upeču škvarkové pagáče. Až za mnou dorazí můj milý z dalekých Vršovic, aby srdce mu zahořelo láskou, jež žaludkem prochází.

Ty kokso! V rádiu hrajou, no to mě podrž, MMMBop!!! Tuhle klučičí partičku, rozuměj skupinu Hanson, jsem žrala jako puberťák. Ale žrala jako že fakt žrala! Měla jsem sešit, kam jsem si lepila všechny jejich fotky z časáků, měla všechny kazety, co kdy vydali, pouštěla si je furt dokola a byla platonicky zamilovaná do toho prostředního. Už ani nevím, jak se jmenuje. Taylor, myslím.

Efedrin s kolou už se dostal do oběhu, jde se trsat. Rádio hezky pěkně na volume 40 (víc to nejde), snad to moje nebohé Sanyo, co jsem si kupovala v osmnácti za svoje první vydělané peníze, vydrží. Snad to vydrží i sousedi. I když co, ať si taky užijou, když už mě ráno tak neomaleně vytáhli z pelechu.

Triko začíná v podpaží lehce vlhnout, ten song mě vymrštil zpátky do sladkého bezstarostného mládí. Po bytě voní škvarky a line se teplo z trouby. Co víc si přát. I to sluníčko se zdá být o něco přátelštější než ráno. Zvoní minutka, plech musí ven z trouby.

I vám radostnou sobotu!