Hovíno přece nevoní aneb Jak jsem se stala imámem

Asi mi dáte za pravdu, že s dětmi je legrace. A občas vznikne situace, která je krajně prekérní a ze které v danou chvíli není úniku. Obzvlášť když máte kalhoty až u kotníků. Ale co, sranda musí být, i kdyby fotra věšeli.

Mááááámííííí!

Ano, lásko? hulákám ze záchoda.

Kde si?

Jsem na záchodě.

A co tam děláš? dobývá se za mnou na onu místnost.

Prosím tě, vydrž, za chvíli jsem u tebe.

Klika cvakla, dveře letí, dítě vchází do dveří...

Co tu děláš, mami? civí na mě, jak trůním.

Ti říkám, že jsem na záchodě.

A co to tu smldí?

No představ si, že fialky tu fakt nesázím.

Fialky?

No, to jsou takový malý fialový kytičky.

Malý? Já mám lád véééééliký kytičky. (Neustále mi nosí domů obří plevele a nutí mě je dávat do vázy, na což vždycky návštěvy koukají jako na slušnej bizár, než jim to vysvětlím.)

Tak si dej vodchod, já za chvíli přijdu.

A co to tady smldí? nenechá se odbýt. Musíš to spláchnout, to je fuj!

Ti říkám, že tu nesázím fialky. Můžeš mě laskavě ještě chvíli postrádat?

Ty kakáš?

No představ si, že občas musí i máma.

Imám?

I máma, ty imáme! Já se z tebe picnu.

Jááá se z tebe picnu, řeže se smíchy.

Hele, za maminkou se neleze na záchod. To se nedělá.

A plóóóč?

No protože se to prostě nedělá a hotovo.

A plóóóč a hotovo?

Protože jsem to řekla.

A plóóóč si to zekla?

No protože jsem to řekla, krucinál, dochází mi trpělivost.

A plóóóč klucinál?

Můžeš mě tu, prosím tě, nechat chvíli samotnou? Jsem ti říkala, že i máma občas musí.

I máma?

Ano, i máma občas musí na záchod!

Tak si utsi zadek a hotovo! A musíš to spláchnout! Stlááášně to smldí.

No a ty si myslíš, že tvoje hovínko voní?

Ale mami… hovína psece nevoní!

A i královna i imám čas od času musí.