Chceš dítě? Máš padáka

Ovšem ne toho zlatého, abych předešla nedorozumění. Ale toho klasického – výpověď z pracovního poměru. A tak se to stalo i mně. Měla jsem se vrátit po rodičovské dovolené do práce a ouha! Moje místo bylo zrušeno.

Po chvilkové lítosti a pocitu nespravedlnosti jsem se ale oklepala. Nu co, je to výzva. Nová příležitost.

Všude čtu o příbězích maminek, co se měly po třech letech rodičovské dovolené, kdy se starají o své potomky (a z dlouhodobého hlediska státu vychovávají nové daňové poplatníky), vrátit zpátky do práce, že neměly kam.

Zaměstnavatel je sice povinen ženě držet po dobu řádné rodičovské dovolené pracovní místo, ale nikde není psáno, že je také povinen ji i nadále zaměstnat. A tak se spousta maminek dostane do výše popsané situace. Jsou přijaty zpět do pracovního poměru, ale záhy dostávají výpověď. Většinou z organizačních důvodů.

Pravda, že u mě se skutečně jednalo o organizační důvody. Instituce, pro kterou jsem pracovala, totiž během mé rodičovské dovolené změnila vedení a na moji práci najala firmu, začala dané služby takzvaně outsourcovat. Na jaře to přitom vše vypadalo ještě jinak.

Od zaměstnavatele jsem dostala nabídku za zkrácený pracovní úvazek, budu-li chtít, případně na neplacené volno po dobu prázdnin, kdy nefunguje školka. Nic nenasvědčovalo tomu, že se rozloučíme.

Do práce jsem se hrozně těšila, školka jako zázrakem vyšla a já měla radost, že se nezařadím mezi tu spoustu maminek, které dostaly padáka. Jenže po pár měsících bylo všechno jinak.

Na obhajobu svého zaměstnavatele, kterého i nadále chovám v úctě, nutno dodat, že vše proběhlo lidsky a korektně. Dostanu odstupné a obdržela jsem také velmi kladné profesní doporučení.

Chvilku jsem si sice pobrečela, ale velmi rychle jsem se vzchopila a uvědomila si, že to nejcennější mám doma – zdravé dítě, kterému jsem dala svůj čas a péči v prvních třech letech jeho života, kdy mě potřebovalo nejvíc. A to z mého pohledu stojí i za to, že je člověk postaven před takovou nepříjemnost, jakou je ztráta práce a příjmu.

Faktem je, že máme za co jíst a kde bydlet. Že ačkoliv jsem se synem sama, tak nespadneme na existenční dno. To jsou pak asi jiné příběhy…

Nicméně i tak to nutí k zamyšlení, kde je chyba. A jak to tedy ženy mají dělat, když chtějí rodinu, ale zároveň se po rodičovské vrátit zpátky do práce a být i ekonomicky přínosné. Je přeci špatně, aby to bylo buď, anebo. Ovšem dost často to tak je.

Tříletý pracovní výpadek je, málo platné, dlouhý. A vlastně svým způsobem zaměstnavatele i chápu. Ovšem kudy z toho ven? Vždyť děti jsou důležité a stát, potažmo zaměstnavatelé, by měli být nějak pozitivně motivováni k tomu podporovat rodinnou politiku.

Dokud se tomu tak nestane, bude pro ženy otázka rodičovství z hlediska uplatnění se na pracovním trhu stále tak trochu jako ruská ruleta.