Řekněte to včas!

  V životě se stanou věci, které prostě nečekáte. I když máte pocit, že právě všechno máte zrovna "na háku" a jste tak říkajíc pánem situace, někdy se prostě přihodí nečekané. Jaromír Nohavica v jedné své písni trefně zpívá, že náš svět je někdy, jako kdyby "Bůh byl slepý řidič u volantu". Myslím, že spíš možná hraje nahoře ruletu, nebo se dívá do seznamu a říká si: "Tak koho jsme tady dlouho neměli?"

Nemlčme jako ryby

Ať už se ale nahoře točí ruleta, nebo se hrají karty, pokud padne Černý Petr zrovna na nás, není příliš těžké to rozpoznat. V takové chvíli nás pak provází opravdu množství zážitků, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel (no a blogger možná taky ne :)).

Ráno si oblečeme čerstvě vyprané tričko a hned u snídaně ho ušpiníme. Před nosem nám odjede autobus, který jsme opravdu chtěli stihnout, a celotýdenní práci, kterou v počítači zapomeneme zálohovat, sežere virus, který se nám náhodou dostal do počítače.

Tohle všechno jsou záležitosti, které zkoušejí naše nervy a jsou to přesně ty věci, u kterých si řekneme: "No, ale co Tě nezabije, to Tě přeci posílí!" A taky ano: "Tričko si převléknu, počkám na další autobus/taxík atp., a práci konec konců napíšu znova, ať už je to jak chce otravné.

Jenže pak jsou tady věci, u kterých žádné ZNOVA nepřijde a přijít nemůže. Moje kamarádka odjela v létě do zahraničí a u ní doma se mezitím stala smutná a nepříjemná událost. Když jsem ji viděla naposledy, tak její jediná slova zněla: "Měla jsem s ní více mluvit a říct, jak mi na ní záleží!"

A to je důvod, proč právě dnes čtete tenhle článek. Protože ten samý den jsem večer slyšela píseň, která měla téměř to stejné téma: Rakouská zpěvačka Christina Stürmer napsala před nějakou dobou píseň, která dokázala velmi citově pohnout dokonce se sousedním národem Rakušanů, a Ti, podobně jako Češi, mají o něco tvrdší skořápku. Její píseň vypráví o posledních chvílích života ženy. Je to matka a její dcera ji prosí, aby neodcházela a ochraňovala ji, protože právě tohle přeci všechny maminky dělají! A na závěr se ptá: Proč jsou Tvé oči prázdné? Je to snad má vina? Jestli ano, mrzí mě to, ale prosím, neopouštěj mě!

Možná, že to byla jen souhra náhod, které zrovna přišly ke mně v jeden den. Anebo si možná nahoře Ti hráči rulety a mariáše dali za cíl, vyřídit všem čtenářům tohoto blogu, že říkat lidem okolo nás, že nám na nich záleží, je důležité. A to právě proto, že možná zítra už nebudeme mít další šanci!

Pro dnešek začnu já a věřím, že někteří z Vás v tom budou pokračovat! Záleží mi na Vás, moji nejbližší, a všechno dobré přeji i těm, kteří nejste zase až tak "nejbližší":)! Přeji Vám všem, ať máte ještě hodně příležitostí říct Vašim blízkým: "Záleží mi na Tobě!" Krásný den, Pavla Kostelecká