Záporáci vedou: Lžou, podvádí, nenávidí, někdy i vraždí...

Každá legrace jednou skončí. Letos už jsem nebyla připuštěna. Takže teď na mne zbyla jen nuda a šeď - matematika a druhé cizí jazyky. Škoda. A jestli si snad nějací zoufalci myslí, že jim něco poradím, tak to bych jim tedy fakt...

...neradila.Tuhle se mne jeden vystresovaný maturant ptal, co má dělat s tím mnohočlenem, jestli to má vykrátit, vynásobit či vydělit. Já jsem si ho úkosem prohlédla a podotkla, že bohužel nevím, co je mnohočlen a násobení a dělení zvládám pouze s kalkulačkou. Ani s němčinou a španělštinou na tom nejsem o moc lépe, v obou jazycích dám dohromady tak maximálně tři věty. Snad jen tu ruštinu bych ještě jakž takž splácala na dostatečnou, ale to je asi tak všechno.

Takže tentokrát maturitní slohy z českého jazyka proběhly bez mé účasti a to ještě nejsem oficiální češtinář. Pletu si popis s líčením (to je slohový útvar - nemyslím tím nanášení mejkapu) a s interpunkcí jsem taky ještě trochu na štíru. Ale předpisy jsou předpisy - skoročeštinář nemůže zadávat češtinu. Tak jsem alespoň ukořistila seznam témat, abych si udělala představu, s čím se letos naši studenti potýkali.

Oproti předešlým letům tvůrci z CERMATu vyslyšeli zbožná přání učitelů češtiny a zredukovali počet témat z deseti na šest - to už se rozpočítává "ententýky" mnohem lépe. Rozhodně si každý přišel na své, až na feministky (ženské téma v několika posledních letech nesmělo chybět). Ty se mohly vyřádit snad jedině v Zadání 4.

Tak tedy pro gurmány a fajnšmekry bych doporučila Zadání 1: zprávu o Prague Food  festivalu do časopisu Vaříme s láskou. Tady si mohli pošmáknout na výrobě pralinek z pravé belgické čokolády a degustovat jídla světové kuchyně. Nic pro mne, já nevařím s láskou, ale jen z nutnosti, i když takové belgické pralinky... No nic, při psaní tohoto tématu bych asi dostala hlad.

Ani mezi piráty (Zadání 2) bych se asi necítila příliš doma. Rozbouřené moře nemusím, nedělá mi to dobře na žaludek, a kdybych viděla na obzoru vlajku se zkříženými hnáty, asi bych taky zrovna neskákala radostí. Co vám budu vyprávět, dobrodružné vypravování o plavbě mezi muži za hranou zákona by se proměnilo v boj o holé přežití. Mohla bych to pojmout jako dopis na rozloučenou, než mne nelítostní desperáti předhodí žralokům, ale to bych se asi minula zadáním.

Článek o únikových hrách (Zadání 3) také není zrovna můj šálek čaje. Šifry, hlavolamy a hádanky jsou pro mne asi tak stejnou záhadou jako ty mnohočleny, co je ani neumím vynásobit nebo vydělit. Smysl úniků z atomových bunkrů, tajemných laboratoří či vězeňských cel, mi poněkud uniká. Takže ani tady by mi pšenka nevykvetla.

To Zadání 4 začíná slibněji: "Lžou, podvádí, nenávidí, někdy i vraždí...Záporáci či potvory nás zkrátka nepřestávají fascinovat. Teprve s pořádným padouchem je to ono.."

Jooo! To by šlo! Jenže pak si dočtu dovětek - charakteristika jedné ze záporných postav jmenovaných ve výchozím textu. Na výběr jsou: Jago (Othello), markýza de Merteuil, sestra Ratchedová (Přelet přes kukaččí hnízdo), Hannibal Lecter a lord Voldemort. A jsem v loji. Kdybych byla feministka, tak si asi vezmu na paškál Nebezpečné známosti. Z markýzy de Merteuil bych udělala ubohou oběť své doby - ona přece nechtěla být mrcha, ale ti mizerní chlapi jí k tomu prostě donutili. Kdybych zvolila Jaga, asi bych se nevyhnula politickému podtextu a obávám se, že by mi přísní hodnotitelé CERMATu neuznali alegorii - ta prostě podle tabulek do charakteristiky nepatří. Kdepak to by nešlo, hodnotící kritéria jsou svatá, kdo má čas se nimrat v jedinečně originálním stylu autora. Hodnotitelé jsou placeni od kusu, ani příplatek na svačinu jim nedají! :(

Tak co tam máme dále? Sakra, poslední dvě možnosti: Může být obdivuhodný i zdánlivě obyčejný život? (úvaha) nebo Školní slavnost (úřední dopis).

Úřední dopis? Brrr! Ani náhodou! Úplně mi stačí ten vopruz při vyplňování úředních dokumentů a formulářů. Takže mi z toho vychází to Zadání 5. No nakonec, tím nic asi nezkazím.

Výchozí text:

"Můj známý před měsícem odjel zachraňovat deštné pralesy. Nesmírně ho obdivuju. Vážím si všech lidí, kteří se vzdají svého osobního života ve prospěch vyšších cílů. Co záslužného vlastně dělám já? Žiju pro svou rodinu. Naslouchám svým dětem, čtu jim pohádky, dávám jim pusu na dobrou noc. Nic obdivuhodného. Nebo ano?..."

Čtu to znovu a namíchnu se. A co je jako obdivuhodnýho na tom flákat se někde v deštných pralesech a nechat za sebou všechny povinnosti běžného života? A jaký to jsou, ksakru, vyšší cíle cestovat si po Jižní Americe, fotit se s domorodými Indiány a tu a tam hlasitě protestovat proti kácení lesů? Vyšší cíl, je podle mne něco jiného, něco co přesahuje osobní zájmy jednotlivce, například když se někdo obětuje pro druhé, když ze sebe vydá maximum ve prospěch jiných, nemyslí až tak moc na své vlastní zásluhy a neřeší, jak moc je jeho konání veleušlechtilý a veledůležitý.

Taky jsem už pár desítek stromů zasadila a nebylo to kvůli nějakým vyšším cílům, ale protože jsem prostě chtěla, protože miluju přírodu a když můžu, proč bych pro ni něco málo neudělala? Jestli mám nějaký vyšší cíle? Nevím, asi. Prostě žít poctivě, vychovat slušně svý děti a nebýt lhostejná ke svýmu okolí. Stačí to? No k napsání slohový práce asi ne.

Do prčic,kruci, do riti... Tak tuhle maturitu bych asi projela. Když já moc o všem přemejšlím, zdánlivě jednoduchý věci komplikuju a neumím se rozhodnout pro nejschůdnější řešení. Jestli to má ta maturující mládež podobně, tak potěš...

Asi se přeci jen vrátím k těm záporákům. O negativních věcech se přeci píše nejlépe. Stačí si otevřít noviny a tam na mne vypadne jedna zlověstná zpráva za druhou:

"Lžou, podvádí, nenávidí, někdy i vraždí..."

Ach jo, vždyť to je vlastně dnešní realita. Tak to si nebudu muset až tak moc vymýšlet.