Utažení šroubu, aneb Jak nedodržovat novoroční předsevzetí

Už se nikdy nebudu pouštět do věcí, které sama nezvládnu. Takhle nějak by mohlo znít mé každoroční předsevzetí. A myslíte, že to nakonec dodržím? Můžete třikrát hádat...

První den nového roku si spousta lidí sepisuje různá předsevzetí typu: zhubnu 20 kilo, omezím pití alkoholu, nebudu odkládat věci na poslední chvíli, začnu se učit cizí jazyk, udělám si více času na rodinu atd. atd.

Tak vzhledem k tomu, že už jsem za svůj život zažila poměrně dost takových Nových roků, tahle předsevzetí beru se značnou rezervou. Já činím různá zásadní životní rozhodnutí v průběhu celého roku, takže na Nový rok na to..., víte co?

Třeba letos. Někdy v listopadu jsem si zakoupila dva metry vysoký dřevěný regál do spíže. V bytě, kde přebývám, je takový ten kamrlík, kde má člověk tendenci hromadit věci, které se nevejdou nikam jinam: uklízecí potřeby, koš na prádlo, zeminu na pokojové kytky, nářadí, zavařovací sklenice, brambory, potřeby na malování, cibule, hadry na vyhození, česnek, vyhozené hadry, které jsem zapomněla vyhodit a tak podobně...

Dřevěný regál v přepravním balení byl hezky spořádaně opřen o zeď hned vedle botníku naproti dveřím do koupelny. A tam na mě smutně koukal několik týdnů. Ačkoliv zásadně nedělám žádná novoroční rozhodnutí, tak někdy v polovině prosince jsem se usnesla, že ten regál nejpozději první den v novém roce sešroubuji a udělám konečně pořádek v tom poněkud neuspořádaném špajzu.

Sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Blížil se konec roku a ten zabalený regál tam pořád tak smutně stál a taky dost překážel v již tak dost maličké a přeplněné předsíni. Otázka zní, jestli sama dokážu smontovat několik dřevěných laťek a prkének, nebo to přeci jen odložím na později a využiju pomoci kamaráda, pro kterého je to otázka pár minut.

Kdykoliv se pouštím do podobných výzev, pokouším se nejprve rozluštit návod, informace pro spotřebitele a tak podobně. Někdy trávím i hodinu nad hlavolamem, co tím chtěli věhlasní výrobci skandinávského nábytku říct: díl F2 levotočivě upevněte k dílu K3 za pomoci šroubku B1 a matice C4. No to by bylo na delší vyprávění, přímo několikadílné.

Tentokrát jsem to měla o dost jednodušší. Dřevěný regál jsem objednala až „zo Slovenska“ a bratia Slováci si vystačili s jednoduchým obrázkem, který by pochopilo i dítě z mateřské školky, a stručným seznamem doporučení a technických parametrů, kterými jsem se příliš nezatěžovala, byť slovensky bez problémů rozumím.

Takže kromě odhodlání dostát svému závazku (který jsem si bůhví proč pošetile dala) sestavit policový regál nejpozději první den v novém roce jsem se vrhla na další přípravné práce: vyklizení špajzu (uf, to byla celkem fuška), pořízení potřebných nástrojů (odlamovací nůž, křížový šroubovák, aku šroubovák a gola set s ráčnovým šroubovákem). A pak už jen plivnout si do dlaní (obrazně samozřejmě) a s chutí se pouštím do díla. To dám...

Ale... Při rozbalování regálu, na které jsem si musela vzít schůdky, abych vůbec dosáhla až na vrchol balíku, jsem si jaksi uvědomila, že manipulace s dvoumetrovým kolosem v malé předsíni asi nebude úplně sranda. A co když ty police, až je smontuji dohromady, nepůjdou vůbec zasunout do špajzu? Že bych je sešroubovala přímo tam? No, to by napadlo možná blondýnu, ale já jsem racionálně usoudila, že v prostoru 80 x 100 cm prostě nic montovat nemůžu, ledaže bych trochu probourala zeď do vedlejší koupelny případně k sousedům.

Přesouvám se do ložnice, kde mám sice také trochu omezené prostorové možnosti, ale to nějak vymyslím. Výborně, dvě bočnice regálu položím mezi postele a šatní skříň a mezi ně umístím šest polic a pak už to jen raz dva sešroubuji... Hurá, na šířku to přesně vychází, na délku bude muset být část regálu v ložnici a část v předsíni. Jdu na to...

No ono teorie se většinou dost podstatně liší od praxe. Kdybych měla k ruce další šikovný pár rukou, šlo by to jak po másle. Jenže já jsem tak umanutá, že nečekám, až mi někdo pomůže... Jenom sestavit základní kostru regálu tak, aby se police na jednom konci nehroutily, zatímco já se téměř hroutím při šroubování na tom druhém, zabralo drahně času.

Potím se, funím, bolí mne všechny svaly na rukou i jinde. Tomu říkám posilování – a to člověk ani nemusí utrácet za fitko. A těch spálených kalorií úplně zadarmo! Bonusem navíc je, že jsem od hlavy k patě zaprášená jemnými pilinami. Kdo říkal, že to s aku šroubovákem půjde samo? Kde dělám chybu? Tohle nesešroubuju ani za týden!

Téměř rezignovaně probírám krabici s nářadím a vypadne na mě drobný tenký imbus, kterým jsem utahovala šrouby a vruty u menších výrobků té věhlasné skandinávské firmy s nábytkem. No jestli to nepůjde ani s tímhle, tak už na to kašlu...

Šlo to celkem hladce. Tedy až na tři vruty, které ne a ne se zakousnout až na doraz. Ale co, ono to zatím bude držet i tak. Teď mě čeká další prekérní situace: jak umístit dva metry vysoký regál do místnosti osmdesát centimetrů na metr... To bude teprve oříšek. Když to naklopím takhle diagonálně, odmontuji světlo, zatáhnu prsa, zploštím zadek... ještě kousek... Heuréka!

Regál stojí, tam kde má. Celá zpocená a obalená jemným dřevěným prachem si připadám jako vítěz. Ale stálo mi to za to?

Ještě dovysvětlím titulek tohoto blogu: Utažení šroubu je název povídky s hororovými prvky slavného britského autora amerického původu Henryho Jamese. Tohle sice nebyl úplný horor, spíše tragikomedie se šťastným koncem. Stačilo pár hodin úsilí a kopy nepublikovatelných nadávek a dílo se téměř podařilo. Až na ty tři šrouby – tedy přesněji řečeno vruty. Ty teprve čekají na utažení...

Co dodat na závěr? Není od věci čas od času posouvat hranice svých možností, ale také není špatné umět požádat o pomoc, když na něco nestačíte sami...

Přeji vám všem úspěšný nový rok 2026. Ať se vám daří, jak si sami přejete. A když se něco hned nevede, tak jak má, věřte mi, ono se to časem podá...

Tak zas někdy příště. :))

(foto P. K.)

PF 2026

(foto P. K.)