Udělala jsem Hups a ono Křup!

Takhle nějak kamarádka popsala, jak přišla k té sádře na noze, stručně a výstižně. Když jí pak dali vybrat, jakou chce barvu berlí, ona na to odsekla, že je to píchni, jak řízni (na chirurgii!). Zkrátka čeština je takový pěkný...

...zvukomalebný jazyk. Ani si neuvědomujeme, že za každou druhou větou vypustíme z úst nějaké to citoslovce, ustálené slovní spojení, úsloví nebo tu a tam i jadrné slůvko. Tak tedy bolestivá fraktura komentovaná tak poetickým, či přímo onomatopoickým způsobem mne inspirovala k následujícímu textu:

Je pátek. Zrovna dneska po ránu mi není úplně hopsa hejsa. Co naplat, do práce se musí volky nevolky. Ještě že je víkend před námi. Ve zprávách o počasí slibovali mírný oteplení, z mínus deseti na mínus pět, no tak to je mi celkem na dvě věci, ne? Já chci teplo a sluníčko. Takže zase prdlajs! Člověk vyjde ven a bum prásk, zima jak v psírně. ... bych do toho...!

Nastoupím do emhádéčka a je to děs běs. Tramvaj nacvakaná od hlavy k patě a vedle mne se nějaká mladá holka snaží se mnou podělit o svou oblíbenou hudbu ze sluchátek: duc, duc, duc. Aby ji husa kopla! Snažím se prorvat na druhý konec vozu, jenže Ouha! O pár metrů dál se stanu nedobrovolným účastníkem téměř intelektuální debaty dvou studentů. To je tedy z deště pod okap.

No nebudu vás zatěžovat přesným obsahem onoho smysluplného rozhovoru. Navíc, je mi stydno některá ta slova vyslovit nahlas, natož je vysypat na obrazovku. Já budu jen naznačovat a vy si přibližné znění  snadno domyslíte sami:

"Nám ta písk ( zřejmě nějaká velmi zlá učitelka) zase dala ňákej popokatepetl úkol, se na to můžu vy... strč prst skrz krk."

"Mě už z tý zaplaťpámbů školy taky brzo jejda, je to tam fakt na hola hej. První hodinu máme tělák, to zas bude ten starej kokodák akorát všechny jejda, bumtarata za... strč prst skrz krk."   a tak dále

Inu zlatá mládež, co na srdci, to na jazyku.

Jeden nemusí bejt génius, aby přišel na to, že se ti dorostenci do svého vzdělávacího ústavu vysloveně netěší. Bodejť. Kdo by se tam těšil, když je to skoro každý den na jedno brdo. A pořád vám tam vnucují nějaká moudra jako: bez práce nejsou koláče, nebo kdo chce kam, pomozme mu tam a tak podobně. A běda tomu, kdo chce projevit vlastní  iniciativu a učitel si ho oblíbí: čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.

Jak tak medituju o životě, hezky mi ubíhá cesta a já zapomenu vystoupit na své stanici, Ťululum! No nic, zajdu si o pár desítek metrů více než jindy. Udělejte každý den něco prospěšného pro své zdraví a hned máte o krůček blíž do hrobu. Aneb jak by pravila teta Kateřina ze Saturnina: komu se nelení, tomu se zelení. Tedy přesněji řečeno, teď se to v parku, přes který musím jít, zrovna moc nezelení ale spíše bělá. A navíc jediná přístupová cesta je úplně zledovatělá! Ceduli "V zimním období se chodník neudržuje" už zřejmě někdo dávno ukradl. Straky jedny nenechavý!

Nechybělo moc a postihlo mne to samý co kamarádku: hups a křup. No to by mě z toho asi opravdu jejda!

Tak tedy zlomte vaz při zdolávání nástrah zimního počasí a hlavně si nic probůh nezlomte! Hezký víkend a slunce v duši!