Proč nehubnu do plavek...

Jakmile se sloupec rtuti vyšplhá nad kritické hodnoty, odhazujeme svetry, trika, gatě a vše, co je společensky únosné odhodit. A hrr někam k vodě! Aneb jak pravil jeden písničkář: Na pláže, pojďme na pláže, tam se všechno ukáže...

Hm, „do roka a do dne, hin sa hukáže...“, co jsi dělal v zimě. Jestli jsi ještě v únoru dojídal vánoční cukroví, v březnu vlezl za kamna a v dubnu tam ještě byl. Tak tedy nyní „zúčtujem spolu“, jak jsme se v posledních měsících, letech, dekádách starali o své tělo.

Což o to, já osobně jsem se o ně starala s péčí a láskou: téměř každodenní cvičení, vyvážená strava (no, tu a tam i nějaký menší hřích), turistika, cyklistika atd. a ono se mi v posledních letech odvděčilo tím, že se začalo zakulacovat, baculatět a oplácávat dalším stavebním materiálem (no trochu plácám nesmysly, ale to jen proto, že nechci říct na plná ústa, že už dávno nejsem štíhlá). Zkrátka se nezapře, že mám slovanské předky. Ano, zní to trošku alibisticky, ale kdo na tom není podobně, nemá šanci pochopit.

Prostě žiju v těle, které mi bylo přiděleno. A opět se nebudu účastnit letního plavkového defilé jako již tradičně několik posledních let. Moje věková a váhová kategorie „pani ve středních letech více než slovanských tvarů“ totiž v téhle disciplíně stejně není trendy. Ač prostorově výraznější, opravdu netoužím po tom se na koupalištích ještě více zvýrazňovat.

Trochu mi však vadí, že když úplně nezapadám do estetiky seriálů z řady „Baywatch“ (Pobřežní hlídka), dívají se na mne někteří majitelé vyrýsovanějších těl skrz prsty. I na vás možná dojde, holenkové...

A víte, co mne taky štve? Že místo, aby mi chodily děkovné dopisy za to, že i mou zásluhou textilní plus-size průmysl nezkrachuje (téměř každý rok hledám na internetu nové „milosrdně slušivé“ plavky, které by potlačily viditelné a zdůraznily neviditelné), pravidelně vyhazuji z mailové schránky hromady spamu typu: Pavlo, nejvyšší čas začít hubnout do plavek!

Hele, víte co? Trhněte si! V určitém věku (rozumí se, v tom mém) by se člověk už konečně mohl vykašlat na to, jestli splňuje parametry módních a lifestylových časopisů. O svou tělesnou schránku by se každopádně měl starat ne proto, aby byla ideálně krásná, ale hlavně zdravá. Bych mohla v posledních týdnech vyprávět...

Takže sorry. Já už letos do plavek nehubnu. Pokud se zadaří, hodlám aspoň trochu zhubnout do sebe samotné (tj. tak, aby mi přestalo stávkovat koleno) a svým dalším bolavým, lehce opotřebovaným kloubům též vzkazuji, ať se mnou mají ještě chvíli trpělivost... „Do roka a do dne, hdo z nás....“ atd.

Prostě tak.

Užívejte léta a zas někdy příště. :))