Příběh s trochu hororovými prvky: Děsuplná noc pana T...

Vystoupil jsem a položil ruku na železné klepadlo ve tvaru vlčí hlavy. Než jsem stihl zaklepat, dveře se otevřely... Hodnotitel písemné práce z češtiny, říkejme mu třeba pan T., si uvařil silné kafe a zadíval se upřeně na další...

... maturitní slohovku, která ležela na vrchu hromady papírů. Zmocnil ho děs a hrůza. Už zase! Dnes už na něj asi tak po stopadesátédeváté vyskočila ta dotěrně známá slova: "Konečně jsem dostal od pana T. dopis. Mám se neprodleně připravit na cestu..."

Pan T. se hluboce zamyslel, jestli by se také neměl vydat na cestu. Na nějakou hodně dlouhou a dostatečně dalekou, hlavně někam, kde ho nebude na každém kroku pronásledovat ta Děsuplná noc (Zadání 1). Už se mu dokonce o ní i zdá. Stala se z ní nekončící noční můra plná hororových prvků, jejichž úvodem je výchozí text...

Celé se to odehrává kdesi ve zdánlivě idylické Zimní krajině (Zadání 2) pokryté bílým, zmatenými stopami dosud nerozrytým sněhem, na jednom monstrózním hradě plném temných zákoutí jménem CERMAT. Ze všech stran se na něj valí laviny oskenovaných papírů počmáraných více či méně čitelnými rukopisy různých autorů. On vyzbrojen pouze červenou propiskou a tenčícími se zásobami arabské kávy rozhoduje o jejich osudu. Buď projdou, a nebo... neprojdou.

Když si pan T. spočítal, kolik kusů slohových prací denně musí opravit, aby se mu ta nevděčná dřina vůbec vyplatila, polil ho studený pot a začaly se mu třást ruce... Proč? Proč alespoň někdo (když nepočítá těch pár ojedinělých kousků) nenapsal třeba ten pěkný novinový článeček do společenského časopisu o Fenoménu fake news (Zadání 3)? Vždyť se nabízí tolik inspirativního materiálu. Stačí jen otevřít noviny, to je samý fejk... Jo aha, dnešní mládež vlastně noviny nečte... Tak stačí jen rozkliknout nějaký ten online deník! Ale ne, na to jsou asi moc líný!

Nebo proč se skoro nikdo nezajímá o Charitativní projekt (Zadání 4) pro děti z dětského domova nebo bezdomovce? No jo, úřední dopisy holt asi nikoho nebaví... Kdepak dopisy, dnes se píšou jen samý esemesky plný zkratek a hrubek... Ale o tom jestli Může účel světit prostředky (Zadání 5) by snad děcka mohla leccos vědět, ne? V dnešní době je to přece běžné... Hm, ale to je zase pro změnu ta zpropadená úvaha. Těm se pro jistotu maturanti vyhýbají jak čert kříži.

Při pohledu na Zadání 6 - Kniha, kterou si musíte přečíst, propukl pan T. v zoufalý sarkastický smích. Copak v dnešní době někdo čte? I když jsou to samý profláknutý tituly z takzvané povinné četby: Na západní frontě klid, Obraz Doriana Graye, Válka s mloky...  Ano, pár lidí je zcela určitě přelouskalo, ale asi se zalekli, že si na té recenzi vylámou zuby...

Pan T. zaskřípal znechuceně zuby, pořádně se napil kávy a vzápětí samým překvapením málem vyprsknul celý doušek tmavé tekutiny na další popsaný arch papíru. Nevěřícně si protíral oči a lapal po dechu, který mu vyrazily následující řádky:

Vážený pane T.,

tímto Vám děkuji za Váš dopis ze dne... Nedivím se, že Vás tak rozrušila ta zpráva o tom, že Evropská unie chce zakázat Ř. Znělo to tak věrohodně, takže tomu mnoho lidí uvěřilo. Ještě že bylo později prokázáno, že se jedná o tzv. falešnou zprávu (nebo chcete-li "fake news"), kterých je všude plno jako hub po dešti. Člověk pomalu neví, co je pravda a co výmysl.

Velmi mne potěšilo, že mi nabízíte spolupráci na Vašem charitativním projektu. Pomáhat dětem z dětských domovů nebo bezdomovcům je v dnešní době záslužná a obdivuhodná práce. Doufám, že pracovníci Modré naděje Vaši žádost přijmou a zašlou Vám potřebné finanční prostředky.

Co se týče Vaší stížnosti, že nekonečně padá sníh na zmrzlý kraj v místě Vašeho bydliště, úplně Vás chápu. Jaro už je dávno v rozpuku a přitom to na některých místech stále tak nevypadá. Zimní krajina za Vašimi humny, tak jak jste mi ji popsal, sice možná vypadá pokojně a romanticky, ale kdo by se z té sněhové nadílky radoval uprostřed dubna? Vydržte, brzy bude máj a i k Vám snad zavítá jaro!

Mrzí mne, že Vás trápí morální dilema, zda uplácet či neuplácet. Zejména když jde o tak choulostivou věc jako místo v pečovatelském domě pro seniory. Ptáte se mne, zda může účel světit prostředky? Ano, v tomto případě snad... Zde je opravdu každá rada drahá.

Na závěr svého dopisu bych Vás ráda pozvala na každoroční besedu, kterou pořádá naše škola. Tentokrát bylo zvoleno téma: Kniha, kterou si musíte přečíst. Věřím, že i letos publikum čeká mnoho zajímavých zážitků - studenti zde budou předčítat recenze knih, které přečetli.

Těším se na Vaši účast.

S pozdravem

Vaše...

__________________

Pan T. se probral z tohoto neobvyklého snu. Na stole, kde ještě před chvílí spočívala jeho hlava plná děsuplných myšlenek, se válela rozházená hromada papírů. Opodál stál hrnek napůl vypitého a již dávno studeného kafe. Ještě že se nic nevylilo! Pan T. zkontroloval, jestli nebyly poškozeny čárové kódy maturitních prací, na kterých si prve schrupnul. Ufff! Naštěstí vše v pořádku...

__________________

Opět se po roce pouštím převážně nevážně do "hloubkové analýzy" maturitních slohových prací z češtiny a téměř nic mi není svaté (však už mne znáte). Tentokrát byla témata vcelku pěkná a vyvážená, jak již před několika dny informovala blogerka paní Valíková.

Pravda, některá z témat prostě dnešní mládež zrovna nepřitáhla. Proto většina studentů (včetně těch, kterých jsem se osobně dotazovala) zvolila sázku na jistotu, tj. vypravování (viz Zadání 1). Letos tedy hodnotitelům prací (samozřejmě nejen letos) ale vůbec nezávidím, čím se budou muset prokousat. Doufejme, že to nebude příliš "děsuplné".

Vím o čem hovořím, mně momentálně ke "štěstí" úplně stačí opravování třiceti úředních dopisů z pera studentů prvního ročníku. Občas v nich nalézám i hororové prvky v podobě shody podmětu s přísudkem! Chce to zkrátka pevné nervy a výdrž. Proslýchá se, že za pár let (snad je to jen drb) se opravování maturitních prací z češtiny opět vrátí do svých domovských škol... Už se všichni těšíme. :((

Přeji vám krásné jarní i polojarní dny a zas někdy příště...