Nejsem žádná bydlenka!

Před pár lety jsem zrušila televizi, přesto se občas snažím být alespoň trochu v obraze, co se týče aktuálního dění. Tu a tam kouknu na zprávy, prolétnu zrakem deník Metro nebo internetová média a někdy se nestačím divit...

Já to tušila. Jsem totiž totálně out...

To jsem si tak v záplavě zpráv na iDnes náhodně rozklikla titulek o módních trendech pro letošní rok v článku z Lidovek, abych trochu pozvedla své módní ignoranství tím správným směrem. Tedy popravdě mne nejvíce zaujal titulní obrázek modelky s unylým výrazem a jakýmsi vrabčím hnízdem na hlavě. To, co měla na sobě, mi poněkud vyrazilo dech.

Vzpomněla jsem si na prázdniny u babičky v době svého dětství, tedy v sedmdesátkách a osmdesátkách. Babička i sousedky by dnes šly s dobou. Pamatujete takové ty zástěrové propínací šaty květovaných vzorů z různých umělých materiálů, které ženy na vesnici (možná i ve městech) běžně nosily přes denní oblečení?

Tak to je teď nejnovější hit na světových módních přehlídkách věhlasných návrhářů. Žhavým trendem roku 2026 se totiž údajně stává tzv. trad-wife (patrně odvozeno ze slova „traditional“), kterou ve zmíněném článku roztomile překládají do češtiny jako „bydlenku“. Haute couture neboli vysoká krejčovina se tedy z nóbl salónů přesouvá do domácností. To jsou mi věci.

Bydlenky údajně rády vaří, pečou a starají se o domácnost a ještě u toho vypadají dobře. No tak nevím. To už si módní průmysl neví rady, s čím novým přijít na trh? Už si skoro zvykám na to, že někteří jedinci chodí do práce, do školy ale i do divadla v teplákách, které údajně stojí skoro stejně jako společenský oblek, ale návrat k plotně? To mi nezní moc sexy... Tímhle módním směrem se určitě nevydám.

Co tam máme dále? Nadměrné flanelové košile, s tím bych problém neměla. Pár takových doma mám a jsou příjemné a v zimních měsících hřejivé. A dalším oděvním kouskem, který údajně frčí na přehlídkových molech, je čepice zvaná zmijovka. Jojo, tak tu jsem před asi tak třiceti lety také nosila, takovou pěknou modrou. Vyslechla jsem si za to nejednu kritickou poznámku od své matky: „To nemáš nic lepšího na sebe, že nosíš tuhle strašnou hučku?“ Možná právě proto jsem si ji tak oblíbila. Tenkrát.

Před nedávnem jsem třídila hromadu šál, čepic, rukavic a jiných zimních doplňků, které jsem za ta léta nashromáždila, a na povrch vyplula tahle zmijovka. Vzpomněla jsem si na svůj tehdejší pubertální vzdor, ale usoudila jsem, že dnes bych si ji asi na sebe nevzala. Před vyhozením do kontejneru ji nakonec zachránila dcera, která dala čepici se zubatým vzorem druhou šanci.

Kdybych to bývala tušila, že se zříkám toho být konečně trendy! Nutno říct, že mé povědomí o tom, co se nosí, ustrnulo někdy v devadesátých letech, kdy ženy přestaly doma šít, aby byly alespoň trochu šmrncovní, protože výběr oblečení v obchodních domech byl před rokem 1989 poněkud omezený. Když tedy v devadesátkách do našich končin konečně vtrhly světové značky ošacení, džíny už jste nemuseli kupovat za tuzexové poukázky a nositelné věci se daly sehnat kdekoliv, já objevila kouzlo sekáčů. Dobrá, nebylo to fungl nové, ale měla jsem jistotu, že mnou vybraný kousek nemá dalších padesát lidí.

Teď se tomu říká moderně „vintage“ nebo taky „udržitelná móda“, neboli dokud to drží pohromadě, proč bych v tom nemohla za těch pár kaček dělat parádu i já? Ještě k těm bydlenkám: Obávám se, že už zase jdu proti proudu. Ano, vařím, občas i peču, domácí práce nedělám s žádným větším nadšením, ale protože je za mně nikdo neudělá. Jestli u toho vypadám chic a elegantně, už ve svých letech až tak neřeším. Tepláky nosím jen neznačkové a v zástěrových šatech bych si připadala jak sousedka Kelejšová ze Slunce, seno...

Smůla. Já prostě neumím být in. Rozhodně nejsem žádná bydlenka!

pixabay.com

Tak zas někdy příště... :)