Manitou, Ty to vidíš!

Že dárky nenosí Ježíšek, to už jsem jakž takž rozdejchala. Že Tom Cruise je o hlavu menší než já, to zní tedy dost "impossible", ale zvykám si. Ale že Old Shatterhand se probudí s kocovinou v loži lehké děvy, to už fakt nedávám...

Od nového televizního zpracování klasických příběhů o ušlechtilém náčelníkovi Apačů, Vinnetouovi, jsem, pravda, nic moc nečekala. Nicméně, ze zvědavosti jsem se podívala na první díl nové německé trilogie z roku 2016. Ta se inspirovala kritiky tolik zatracovaným a zároveň čtenáři tolik obdivovaným autorem dobrodružné, údajně brakové, literatury velmi okrajově. Pokud zde hledáte nějaké podobnosti s předchozími filmy, pak snad jedině stojí za zmínku epizodní rolička herečky Marie Versini (představitelka původní Nšo-či), která nás hned zkraje varuje, že ti "rudí divoši" jsou opravdu zlí a brutální. Tu a tam občas zaslechnete i motivy známé vinnetouovské melodie a to je asi tak vše. Že se nejedná o remake, ale zcela nový film ospravedlňuje podtitul tohoto nového snímku: Vinnetou - Nový Svět.

Snad jsem to pochopila správně, dnes žijeme v úplně jiném světě, než kdysi popisoval pošetilý snílek Karl May, muž nevelkého vzrůstu ale duší veliký dobrodruh a idealista. Žijeme v novém světě, kde není místa pro naivní pohádky, ve kterých je hned na začátku jasné, kdo je dobrý a kdo padouch. Přesně v tomto duchu byly v 60. letech natočeny slavné filmové verze mayovek, na kterých jsme my všichni ze střední a starší generace vyrostli a dodnes uroníme nejednu slzu při jejich opakování.

S mayovkami jsem se setkala poprvé asi tak někdy v devíti nebo deseti letech. Jako první jsem viděla film Poklad Inků s téměř detektivní zápletkou, kterou bravurně vyřešil jakýsi všeznalý Němec ovládající pěstní bitky a čtení tajemného uzlového písma kipu. S Vinnetouem jsem se seznámila až o něco později díky své tehdejší kamarádce, se kterou jsme založily tajný spolek obdivovatelek Indiánů a knížek Karla Maye. Ty jsem pak po několik let hltala doslova jedním dechem.

V té době jsem se platonicky zamilovala do představitele pohledného náčelníka Vinnetoua, Pierra Brice. Zato Old Shatterhand, kterému jsme podomácku říkaly "Olda Šetrnej", si to u mne trochu rozházel tím, že byl pořád tak nesmírně chytrej, každýho poučoval, ale hlavně byl i po lítém pěstním souboji, nebo poté co na něj spadla snad půlka skály, vždycky vzorně upravený a učesaný bez jediné poskvrnky!

Naivním kouzlem mayovek se o třicet let později nakazily i mé dcery, čímž mne mile překvapily, že mládež odkojenou internetem může zaujmout takovéhle těžké "retro". Skoro každé léto sledujeme asi tak po padesáté reprízy našich oblíbených dílů a trumfujeme se, kdo si pamatuje více hlášek a kdo zaznamená více dnes už proslulých filmových nesmyslů: autobus jednoucí v dáli, sloupy elektrického vedení, hodinky na zápěstí indiánského bojovníka a tak podobně.

Nové zpracování Vinnetoua má patrně vyšší ambice než se stát zlidovělou oddechovou zábavou, přesto i zde bylo pár vtipných (možná nechtěně) momentů. Old Shatterhand (alias Karl May) si v nové verzi párkrát zaperlí, například když se neohroženě kasá s napřaženými pěstmi tváří tvář několika nabitým pistolím v rukou neurvalých chlápků, kteří se rozhodně s nikým nepářou: "Upozorňuji vás, že jsem byl v boxerském spolku Saxonia 1860". Nad jeho výkřikem: "Ale vždyť jste přece pionýři!", který vpálil do očí marnivé manželce svého šéfa, jsem vyprskla smíchy. Stejně jako když se při nástupu do svého nového zaměstnání pochlubil, že jeho diplomová práce pojednávala o zeměměřičském zmapování Arktidy.

Tvůrci "Nového Světa" zřejmě záměrně tohoto neohroženého hrdinu a ikonického šiřitele dobra a spravedlnosti poněkud polidštili a ukázali, že i on má své slabosti, když se opije úplně do němoty (ano, ten vzorný a dokonalý chlapík Old Shatterhand!) a stráví noc v posteli zrzavé prostitutky z Rosewellu. Co spolu dělali, případně nedělali, se bohužel nedozvíme. Ale pokud jste o něm dosud neztratili iluze, že je to nezkažený nevinný chlapec (no spíše chlápek tak kolem čtyřicítky), tak vás brzo vyvede z omylu, když vyřkne to obhroublé slovo: "Svině!" (dokonce třikrát za sebou!).

"Nový Svět" je spíše než dobrodružná vyprávěnka z Divokého západu silné sociální drama, nenápadně sdělující, kam se řítí nenasytná lidská společnost, která zneužívá pokrok jen ve svůj prospěch. Autoři samozřejmě také neopomenou tu a tam svým hrdinům vložit do úst mírová poselství typu: "Ve jménu civilizace a lidskosti, to nemůžete připustit",  či vizionářská moudra: "V roce 2000 bude svět lepší", jak praví Old Shatterhand (bohužel se mýlil).

Nechybí samozřejmě akce a moderní počítačové triky (půvabná nedokonalost filmů z šedesátých let už je dnes "out"). Titulní hrdinové se ani vzdáleně nepodobají svým předobrazům z předchozích filmů, dokonalému švihákovi Lexovi Barkerovi a kultivovanému a zádumčivému Vinnetouovi v podání Pierra Brice. Nový Old Shatterhand je tak trochu komický světlovlasý  podivín s knírkem, který opakovaně prohlašuje, že je ze Saska a jmenuje se Karel May - a opravdu ho hraje typický nefalšovaný Němec. Svou přezdívku získá díky blond vlasům (indiánské děti si z něj utahují, že vypadá jak stařík) a legračním boxerským chvatům, kterými skolí i svalovce Vinnetoua.

Na albánském herci v roli Vinnetou můžeme ocenit především dokonale vytvarované lepé tělo. Povahově je to spíš pruďas, rozhodně žádný kultivovaný rudý gentleman, jak jsme byli zvyklí. Bledých tváří už má celkem plný zuby. Jejich jazyk používá jen s krajním odporem, v prvním dílu trilogie mluví převážně bojovnou apačštinou, a když ho jeden z bílých mizerů napomene: "Mluv anglicky, tady jsme v Americe", sveřepě opáčí: "Tady ne Amerika, tady země Apačů".

Nová verze má údajně mnohem blíže k původní , již sto dvacet let staré literární předloze, než populární filmové mayovky z šedestátých let, jak jsem se dočetla v jednom novinovém článku. No nevím, jak to Karl May původně napsal nebo myslel. Jeho smyšlené příběhy totiž nejprve vycházely na pokračování v časopisech a knižní podobu jim dali až později jiní autoři.

Nechci úplně odsoudit nový počin německých filmařů, přestože jsem stará konzerva a těžce nesu, když mi někdo boří ideály z mého mládí. Noví autoři se pokusili najít v díle toho bláhového a idealistického chlápka jménem May, který je řazen do takzvané "triviální literatury", i jakýsi myšlenkový přesah, nejen prvoplánovou zábavu  rozvíjející dětskou fantazii. To jim budiž přičteno k dobru.

Nový film chce možná pošťouchnout nové diváky k zamyšlení, zda bylo vše, co bílá civilizace nabídla ve jménu pokroku zbytku "zaostalého" světa skutečně tak dobré a prospěšné, jak prohlašujeme.

Když Old Shatterhand líčí Nšo-či své vize "lepšího neb pokrokového světa", tato moudrá indiánská dívka se upřímně podiví:

"Svět lepší? Je dokonalý, dívej.."

Má pravdu, svět, který nám byl dán, byl možná kdysi dávno dokonalý a harmonický, ale to co jsme s ním my "civilizovaní" lidé provedli...

Manitou, Ty to vidíš!