Jseš trapnej!

Vztekle práska dveřmi. Klíče na věšáku v předsíni se rozechvěly. Ta zarámovaná černobílá fotka, jak stojí na hromadě kamení na jakémsi vrcholu (jejich první a zřejmě i poslední), spadla ze zdi a sklo se rozbilo na milión kousků, větších, menších i zcela nepatrných. Ále co, stejně by ji sundal. Neměl by náladu se na ni den co den dívat, po té co všechno mu vmetla do tváře. To by si za rámeček nedal.

Ubohej trapnej pitomec. Nudnej debil. Primitiv. Upachtěnej kretén. Impotent, atd. atd. No vida, jakou má bohatou slovní zásobu. Ani netušil, kolika způsoby lze vyjádřit frustraci.

Tak to bychom měli, řekl si Ota, když posbíral do dlaně hrst střepů, které vypadly z rámečku. Takové ty miniaturní neviditelné střípky zůstaly navěky schované v koberci v předsíni. Příležitostně si zřejmě některý z nich zabodne do nohy. Nevadí. To přežije. Bude to takové memento jejich vztahu. Ten je taky na padrť, zdá se.

Jen ať si jde za tím svým motorkářem s tou přiblblou přezdívkou. Teď mu zrovna nemůže přijít na jméno. Kendy? Randy? Brandy? No to je jedno - Ksindl je to! On sám mu říká pracovně 'sado macho'. Prostě namakaný borec s IQ děravých necek. Čeho se mu nedostává na inteligenci, to si tělo zřejmě vynahradilo na svalech. Proto má v tý jejich partě takový respekt. Všichni se ho prý bojí, protože umí dost slušně rozdávat rány pěstí. Kdo ví, jestli má pod tou přilbou taky nějaký mozek. To sotva.

Co na něm Saša vidí? Nablýskaný Harley, černý ohoz s nápisem "Hell Angels", tetování po celém hrudníku a na zádech, směšný copánek na plnovousu, vyholená hlava a nebo jí uhranulo, jak mluví? Čistič kanálů má proti němu vybraný a uhlazený slovník.

"Je to na rozdíl od tebe chlap", řekla mu posměšně. "Měl by ses pro jistotu podívat do kalhot, co tam máš. Třeba se v porodnici spletli a měli ti dát radši holčičí jméno. Padavko. Jo a ty svoje uslintaný veršíčky si skládej někomu jinýmu, když tě to tak baví."

Tím Otu zasáhla na nejcitlivějším místě. Uslintaný veršíčky! Náhodou za ně získal několik ocenění ve studentských soutěžích. Pár mu jich dokonce vytiskli v literárkách. Vždyť právě díky těm básničkám jí na tom mejdanu tenkrát na koleji sbalil. Krásnou nepřístupnou Sašu z ekonomky.

Chodil se Sašou už skoro pět měsíců. Myslel si, že jí imponují jeho znalosti literatury. Ona sama nebyla zrovna moc sečtělá, ale ráda ho poslouchala, když jí předčítal Shakespeara nebo Petrarcu. Aspoň se tak tvářila, že ho poslouchá. S žádnou jinou holkou tak neoddaloval poslední fázi sblížení. Pořád se tak cudně upejpala, že na to ještě není připravená, netušil, že si s ním jen tak pohrávala. Po pěti měsících usoudil, že už snad konečně uzrál čas, aby ho poznala nejen po intelektuální stránce. Naplánoval víkend na chatě kamaráda. Po jistém zdráhání nakonec souhlasila. Všechno se vyvíjelo tak slibně.

Snad se zas tak moc nestalo, řekl si, když zjistil, že zapomněl doma mapu. Stará rodinná škodovka žádnou satelitní navigaci pochopitelně neměla. Tak se prostě doptají místních. Jenže chatky na Slapech jsou rozeseté po obou březích a usedlíci mezi sebou utvářejí uzavřené komunity. Leckdy neznají ani sousedy o pár metrů dál. Po její přednášce na téma "Jsi neschopný", oslovil partu motorkářů občerstvujících se v jedné zahradní restauraci. Kupodivu byli samá ochota, ukázalo se, že jeden z nich se zná s rodinou Otova kamaráda. S jeho pomocí tu chatku nakonec našli. Jenže pak zřejmě čekali 'za svou dobrotu' nekonečný vděk a díky. Nestačilo, že za ně zatáhl celou basu  piv. Utábořili se na noc na pozemku u vypůjčené chaty. Nezůstalo jen u jedné basy, byli slušně zásobení i jinými tekutinami.

Romantický víkend byl v čudu, konstatoval otráveně Ota, ale nezdálo se, že by Saša byla nějak zvlášť zklamaná. Parta na Harlejích jí nějakým způsobem fascinovala: nespoutaná svoboda - něco jako ve filmu Easy Rider, na který s ním původně nechtěla jít, ale pak s úžasem hltala i závěrečné titulky. Navíc ten jejich kápo Kendy nebo Randy se kolem ní pořád motal. Na první pohled drsňácký frajírek, trochu jako Peter Fonda, na druhý pohled (ten už bohužel nezaznamenala, pomyslel si smutně Ota) poněkud jednoduché individuum. Docela bez obalu, stylem "tak jdem na věc bejbi", jí začal balit. Kdepak Shakespeare nebo Petrarca. Žádný 'uslintaný veršíčky'.  Co mohl Ota dělat? Měl se s ním začít prát? Proti němu by neměl nejmenší šanci. Ani ho příliš nepřekvapilo, když mu druhý den oznámila, že se s nima jde projet na motorce. Vrátili se až večer a on jim opět 'z vděčnosti' koupil další basu piv.

V neděli za trapného mlčení odjeli zpátky do Prahy. Jízda ve staré rozhrkané škodovce Otových rodičů byla chabou náhradou za jedinečný zážitek na Harley Davidson. Hluboké ticho prolomila teprve ona, když stáli na chodníku pár metrů před studentskou kolejí. "No nevím jak ty, ale já jsem si ten víkend dost užila. Někdy se třeba stav, jestli mi chceš něco přečíst z toho svýho Shakespeara, mě to nevadí... tak se měj", otočila se na podpatku a odešla.

Jí to nevadí, ale mě jo! Ať jí ze Shakespeara předčítá někdo jiný, třeba Kendy nebo Randy. Umí snad číst, ne? Jaká je pravděpodobnost, že jí časem motorkář přestane bavit a ona se vrátí k němu? Zeptá se kamaráda, co studuje statistiku.

Pár týdnů se neviděli. Napsal pro ni několik nekonečně smutných básní. Trpěl jako zvíře, ale tento stav byl pro jeho poetickou duši doslova požehnáním. Stal se vděčnou inspirací pro další a další Otovy básně. Jednu z nich nazval "Andělé pekla" a rozvěsil ji na barevných papírech všude po fakultě. Dost lidí mu ji pochválilo, dokonce jeden asistent z katedry mu dal kontakt na známého vydavatele poezie. Ota mu několik básní ze svého posledního období 'utrpení' poslal. Pana redaktora doslova nadchly.

V ten samý den se znovu objevila na scéně Saša, teď si tedy zrovna říkala Alex, měla na sobě černou koženou bundu, černou minisukni, vysoká černá bagančata a celý arzenál ozdobných řetězů a kovových cvočků. Přiřítila se do jeho pidibytu jako tornádo. Se zuřivým výrazem ve tváři a očima výrazně orámovanýma černou tužkou vypadala jako bohyně pomsty. Asi má nějaké výhrady k jeho 'veršíkům', zhodnotil Ota její divoké vzezření. Pak spustila svůj patetický monolog, který skončil rozbitím skla na fotografii z dob, kdy byla ještě vcelku normální, byť poněkud jednoduchá, holka.

Tím vlastně jejích příběh neskončil.

"Je to šílenec, magor, sadista! Úchyl! Maniak! V hlavě to má úplně vypatlaný! atd.atd." To mluví o Kendym nebo Randym? Ota byl v šoku, když k němu jednoho večera nečekaně vpadla Saša (alias Alex). Na jednom oku měla úctyhodný monokl. A když ze sebe začala rvát kožené svršky, nejdřív vyplulo na povrch její čerstvé tetování - jakési zběsilé motivy: lebka, had, hořící srdce a podobně, a pak uviděl, že je samá podlitina nejen na obličeji. Takže měl pravdu - sado macho!

Teď se přišla vybrečet, ale co já s tím? Mám jí odpustit a všechno pojede nanovo, než se zase zblázní třeba, pro změnu, do nějakého ragbisty nebo kulturisty? Co já vím? To mám být 'vycpávkou' mezi nějakými 'machy'? Upřímně řečeno, připustil si neochotně Ota, i já jsem jí tak trochu 'zneužíval'. Líbilo se mi, že mám nad ní intelektuální převahu. A když se to vezme kolem a kolem, jejich vztah byl mnohem kvalitnější v platonické podobě než v reálu. Asi tak jako to měl Shakespeare s 'dark lady' neb Petrarca s Laurou. Když se tak na Sašu s těmi jejimi rozmazanými kruhy pod očima podíval, vypadalo to spíše na 'temnou dámu'.

Uzavřeli spolu nepsanou dohodu: ona mu bude sloužit jako Múza (slovo 'sloužit' si zprvu vyložila doslovně a 'múza' si pro jistotu vygůglovala) a on jí v případě potřeby poskytne bedra, na kterých se může vyplakat.

Docela jim to fungovalo. Ota si začal při studiu přivydělávat jako reklamní textař. Jeho slogany prý mají takový zvláštní 'dramatický náboj', pochvalovala si agentura, pro kterou pracoval. Na to prý klienti, zejména u některých produktů jako komunikační technologie nebo motorky, doslova letí. Drama se dobře prodává.

Saša, Alexa, příležitostně Sandra v jedné osobě se mu starala o praktické stránky života: praní, vaření, úklid a tak. Tu a tam sice ulovila nějakého 'sexy šťavnatého' samce, ale to už Otu nijak nerozházelo. Založil si přece svoji image na tom, že je 'trapnej'.