Pavli, žiju v městečku trochu větším , než Černošice. A na potkání se s kdekým nezdravíme. Aani mě na to ještě nikdo neupozornil, že bych měla

No v těch Černošicích mne reakce té paní poněkud překvapila, ale v zásadě chápu, že zdravit se má.

Díky za komentář a přeju příjemný víkend.

Jak mne učila babička: "Pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost". Pochopitelně je nesmysl zdravit každého kolemjdoucího na Karláku, ale pokud někdo nepozdraví např při vstupu do čekárny u doktora, dost to o něm vypovídá.

Máte pravdu, o něčem takovém tady v zásadě píšu. Děkuji za komentář.

Jé, ahoj, to je dobrý!

Na vsi nebo na malém městě se Pražáci poznají. Ale že nepozdraví sousedi na chodbě, a často i dětičky mám asi nevidět, to je i na mě moc.

Ahoj, Kláro. Díky za komentář. Pozdravuj Olíka. A měj se fajnově - zkrátka: dobrý a ještě lepší den ti přeji.

zdravím tě: dobrý den... a k tomu dodám moji zamilovanou scénu z Marečka...dva Jiří se jdou omluvit za psaníčko o randeti na hřbitově paní Evě Kroupové - janžurové, jdou po chodníku, Sovák nadává,vztekle mává rukama, řve na syna, kterého tam vede jako vola, a dvě velmi staré babičky, co stojí u plotu - Dobrý dén... a Sovák odsekne : Nazdar

jsem někdy mimoň -se stane

'Marečku podejte mi pero' miluju a často cituju svý oblíbený hlášky - zejména ve školství se jich hodně ujalo: Hujer, švestičky ze zahrádky, pane učiteli, už je čas apod. Díky za milý komentář a přeju krásný slunečný dobrý den.

Ano, pro mnohé je pozdravení velkým problémem. Budiž pochváleny všechny ty maminky, které ta kouzelná slovíčka, děkuji, prosím, dobrý den, naučila své děti jako samozřejmost, stejnou jako je mytí rukou po použití záchodu.

A Vám hezké dny!

Díky za nakouknutí a komentář. Přeji hezký skoro ještě letní den.

Jé, tohle by vyřešilo můj problém. Pořád jsem myšlenkama bůhvíkde, až už se pár lidí opatrně ptalo Soni, co mi udělali, že se na ně zlobím a nezdravím je

A jinak, Pavlí, přeju Ti DOBRÝ DEN

Tobě taky, Honzo, krásný a slunečný den! Takových mimoňů (občas) s myšlenkama bůhvíkde je nás tady víc. Ale doufejme, že jsme v zásadě slušně vychovaní.

Díky za přečtení a komentář.

hlasitým a melodicky přehnaným "No dóbrý dén, milí studentí!" bys možná odstartovala vlnu zdravení i u těch, kteří nevidí ani svou vlastní "úču"

Pár z nich jsem to už naučila (můj pedagogický úspěch!), ale někteří ještě zatvrzele vzdorují.

Díky za nákuk, Jani a přeju hezký slunečný pátek.

Při pohybu v kancelářských prostorách větší firmy se stane, že někoho pozdravím i vícekrát.

Rád bych se tím chlubil, ale obávám se, že to je spíše "zásluha" sklerózy.

Ve velkých firmách to asi nejde zdravit úplně každého, někdy jen tak kývneme hlavou, jako že toho člověka registrujeme. Jiná je, když člověk projde pár centimetrů vedle někoho, koho zaručeně zná a neřekne ani Ň.

Děkuji za nakouknutí.

Pavlo, máš pravdu, ten první impuls je vždycky v rodině. Pozdrav nikdy nikomu neublížil a je to projev člověka ku člověku.

Přesně to si myslím taky, Jitko. Doufám, že moje "lehká" ironie byla pochopena. Díky za komentář a přeju ti hezký den. Dnes svítí sluníčko a já mám volno!

Když měšták potažmo Pražák se usídlí na dožití na venkově, tak se domnívá , jak se lidé na potkání zdraví a maj se k sobě. Má zkušenost je že tomu tak je a tak vždy s pejsanem na procházce zdravíme bez ohledu na věk a stáří. Pak potkáte chataře s dětmi a pokud nereaguji na pozdrav příště nezdravíme. Je to smutný setkání někdy,vyvalí se rodinka z auta a malé děti jen koukají na exota, ale otevřít pusu neuměji,no rodiče je informovali,cizí lidi se nezdraví.

Jiný kraj jiný mrav, o tom žádná. Ale sousedi a lidé, které den co den míjím v práci, by mohli ztratit aspoň slůvko pozdravu. Je to takové divné nevšímat si jeden druhého. Díky za komentář.