Tenhle stánek s občerstvením ve mně nebudil úplně důvěru, cože to tam píšou o sepsi?
Tomuhle naštěstí rozumím. Tohle byl jakýsi chladící rám uprostřed parné silnice.
Typický pohled na místní zástavbu.
Jak už bylo řečeno, v Albánii se nachází extrémní množství bunkrů z dob vlády diktátora Envera Hodži (1945 - 1985).
Některé z nich slouží jako muzeum či galerie, jiné jako pastevecké přístřešky v horách.
Něco málo jsme se dozvěděli o historii Albánie v tiranském muzeu na Skanderbegově náměstí. Bohužel u expozice z novodobých dějin chyběly anglické popisky, nicméně tenhle výjev by byl srozumitelný i bez komentáře.
Bohužel jsme neměli moc času si prohlédnout Tiranu z blízka, tak alespoň nabízím pohled z výšky - vyjeli jsme lanovkou do pohoří Dajti, které se tyčí nad tímto městem.
Cesta dolů lanovkou je pro mne vždy poněkud adrenalinový zážitek - mám fóbii z výšek. Abych se uklidnila, četla jsem si bezpečnostní instrukce v kabince lanovky. Netuším, co tam bylo napsáno, ale to nevadí.
Poslední letmý pohled do ulic hlavního města - cestou jsme míjeli několik obchodů s obuví, poněkud mne překvapilo, že v regálech byly boty vystaveny tak nějak nahodile (možná nějaký místní zvyk: najdi si druhou botu do páru). Patrně šlo o nějaké výprodejo