Spočítané to bylo dobře, jen jsme to zapomněli vynásobit dvěma

Podle nejnovějších simulací klimatologů kolaps golfského proudu může nastat už při oteplení o 2 stupně namísto původního předpokladu, kdy ke kolapsu mělo dojít až při oteplení o 4 stupně. Jak je to možné?

Roli v tomto procesu hraje totiž i rychlost oteplování, a ta je bohužel závratná. Při současném tempu by kolaps mohl nastat už mezi lety 2050–2060, namísto dříve předpokládaného přelomu století.

Odkaz

A co to vlastně znamená? Zpomalení či zastavení Golfského proudu nepřinese po letech oteplování jen drastické ochlazení (v průměru o 10 až 15 stupňů), ale bohužel i neúnosná sucha po celé Evropě. Golfský proud totiž do Evropy nepřináší jen teplo, ale hlavně obrovské množství vlhkosti a dešťových mraků. Bez něj by kontinent doslova „vyschl“ a naše krajina se promění v poušť podobnou suché sibiřské tundře.

Co s tím ale můžeme udělat my tady, uprostřed Evropy, v České republice? Možná máme pocit, že osud planety závisí jen na globálních emisích CO₂ z továren a výfuků aut. Jenže to je omyl. Rychlost a intenzitu globálního oteplování neurčují pouze emise skleníkových plynů. Obrovský, často opomíjený vliv na lokální i globální klima má stav naší krajiny – a především lesů.

Lesy totiž nejsou jen pasivní zásobárnou dřeva, ale aktivním štítem a klimatickým motorem. Jeden dospělý vzrostlý strom dokáže za jediný slunečný den odpařit stovky litrů vody (procesem zvaným evapotranspirace). Na tento výpar spotřebuje obrovské množství solární energie – takzvané latentní teplo. Tato energie se díky vodní páře „přibalí“ a odletí nahoru do atmosféry, místo aby ohřívala povrch země. Zalesněná krajina proto zůstává chladná. Naopak odlesněná půda se pod náporem slunce rozpálí jako betonové parkoviště před supermarketem. Energetický rozdíl mezi živým lesem a vykácenou holinou činí neuvěřitelných 500 W na metr čtvereční! Stromy navíc do vzduchu uvolňují mikročástice, na kterých se vzdušná vlhkost sráží a vytváří mraky. Lesy si tak doslova samy vyrábějí déšť a pumpují vlhkost z oceánů hluboko do vnitrozemí. Že stromy fungují jako ta nejlepší přírodní klimatizace, přitom není žádná utopie. Názorně to dokázalo kolumbijské město Medellín. Když tamní obyvatele začaly sužovat nesnesitelné vlny veder, samospráva spustila projekt „Zelené koridory“ a podél silnic, betonových dálnic a v parcích vysadila přes 880 000 stromů. Výsledek? Průměrná teplota v celém městě klesla o neuvěřitelné 2 °C a v místech s nejhustším stínem se ochladilo dokonce až o 5 °C. Pokud necelý milion stromů dokáže prokazatelně ochladit rozpálené milionové město, představte si, jak brutální zásah do naší krajiny děláme my v České republice, když z ní ročně vykácíme přes 16,7 milionu dospělých stromů. Tím náš lokální klimatický štít dobrovolně rozebíráme.

Jenže realita v našich lesích, například u nás na Klatovsku, na Vysočině nebo na jižní Moravě, vypadá úplně jinak. Pod záminkou hospodaření kácíme dál a přicházíme o to nejcennější – o dospělé, zdravé stromy, které jako jediné drží v krajině stín a vodu. Mladé sazenice, které se sází na obřích sluncem rozpálených holinách, už nestihnou dorůst právě v tomhle kritickém období do roku 2050.

Pokud nechceme, aby se Česko do 35 let proměnilo ve vyprahlou poušť, musíme okamžitě zatáhnout za záchrannou brzdu. Myslím že je nyní nejvyšší čas přehodnotit Lesní hospodářské plány. Protože pokud v tom fofru zapomeneme chránit naše živé stromy, zbydou nám brzy jen oči pro pláč. A až se nás jednou naše děti budou ptát, proč jsme jim nenechali šanci na život, měli bychom mít rozmyšleno co jim odpovíme.