Přežít manželství bez újmy není lehké a svazek manželský s cizincem může být někdy velmi zajímavý. Jak může fungovat společná domácnost mezi mužem, který je ’naočkován západním optimismem’ a ženou, která má velmi často zachmuřený obličej jako každý správný Čech?
I pres velmi casto neprekonatelne rozdily prozivame moc hezke manzelstvi
Začalo to nevinně a naše randění bylo jako z filmu. Potkali jsme se v Londýně, kde jsme byli oba cizinci. Trávili jsme spolu každý víkend (po dobu tří měsíců, než jsem se odstěhovala do Austrálie následovat svého dnes už manžela) a poněvadž v Londýně je téměř po celý rok ’dost hnusné počasí’, většina našich víkendů byla velice romantických. Večeře, snídaně a obědy v restauracích byly samozřejmostí. Ne že bychom si nechtěli uvařit, ale já jsem se o kuchyň musela dělit s dalšími pěti nájemníky a James bydlel v domě, který se nazýval ’Playboy Mansion’, (ano, slyšíte dobře), kde žádná kuchyň nebyla. Každý pátek a každou sobotu se tam konaly párty, nebo se tam natáčely filmy či videoklipy. Bohužel žádné porno, jak tvrdí můj manžel, ale velmi vážné filmy jako třeba Králova Řeč. Bylo to zkrátka báječné období.
Byli jsme spolu v podstatě neustále, Jamesovi se Londýn vůbec nelíbil a vůbec ho nebavil a říkal, že já jsem byla jako světlo na konci tunelu dlouhého dne v nudném Londýně „To jsem si teda našla romantika, no to je skvělé, chce být pořád se mnou a zbožňuje mě“, říkala jsem si. Vždycky vyprávěl o Austrálii, jak chodí v sobotu ráno surfovat, jak je tam krásně a já mu na to odpovídala, že až se vrátí s kamarády ze surfování, že jim usmažím vajíčka a on na to odpovídal, jak jsem úžasná.
Malovala jsem si nový život v Austrálii tak dokonale, až jsem nemohla uvěřit tomu, že moje zbrusu nová životní etapa může takhle vypadat. Samozřejmě dnes vím, že jsem na začátku našeho vztahu nosila růžové brýle a sundat je bylo velice těžké. Vůbec se mi nelíbilo, že James chodil každou sobotu ráno surfovat a smažit míchaná vajíčka pro jeho ’kámoše’ byla pěkná nuda. Po několika sobotách jsem se ani nenamáhala jít do obchodu vajíčka koupit, natož je smažit.
V Austrálii se James nejmenoval James, ale Jim, neboli Jimbo a vůbec nevypadal tak elegantně jako v Londýně, kde nosil neustále krásný kabát, protože tam byla pořád zima. Jimbo v Austrálii nosil žabky, kraťase různých potisků a trička s prapodivnými nápisy. Něco jako: ’Tohle tričko nosí štěstí’, ’Život je surf’, ’Mexiko, tam se žije’ a podobně. Taky měl najednou strašně moc kamarádů, řekla bych až přespříliš, kteří ho neustále zaměstnávali. Jít v sobotu večer do kina se najednou Jimbovi zdálo jako pěkně blbý nápad. Trávit každý večer se mnou? Volat nonstop a psát neustále ’esemesky’? Mít sex každý den? Samozřejmě že ne. Období bláznivé zamilovanosti během šesti měsíců definitvně pominulo.
Zjistila jsem, že jsme vlastně dva odlišní jedinci s naprosto odlišnými zájmy.
James chodí spát pozdě a vstává pozdě, kdežto já chodím spát brzy a vstávám brzy. James na všechno odpovídá ’No worries’ (v pohodě) a já na všechno, ’co když to nevyjde’. James má rád surfování a velké vlny, já se velkých vln bojím a surfování mě nebaví. James rád běhá a já se ráda procházím po pláži, což je podle něj strašná nuda. James se rád baví, já jsem raději doma. Jamese absolutně nezajímá zařizování domu a mít postel po rodičích je naprosto v pořádku, kdežto já ráda chodím ’do nábytku’ a postel po rodičích je pro mě nepřijatelná. James po sobě neumývá nádobí, já to nesnáším. James nepokládá záchodové prkýnko, já to nesnáším. Já mu nadávám česky, on mně anglicky. James má takovou tu zápaďáckou, neustále dobrou náladu, kdežto já se dost často probudím s náladou pod psa. On mluví lépe anglicky než česky, kdežto já umím lépe česky než anglicky. Rozdílů je samozřejmě mnohem víc, ale i přesto jsme se rozhodli se po dvouletém vztahu vzít a zatím nám to klape, i když máme doma někdy Itálii.
I přesto, že se mně na to surfovací prkno někdy zatraceně nechce, tak to zkusím, protože vím, že on bude mít hroznou radost. I když se tam plácám a chytnu jednu vlnu ze sta a ani se na tom prkně nepostavím, vím, že pro něj je to prostě důležité. On se zase někdy přemůže a prochází se se mnou po pláži, nebo jde se mnou na film, kde musí číst titulky. Když jsem kamarádce říkala, že je to manželství někdy těžké a že každodenní sex kromě dovolené z našeho života naprosto vymizel, že teď jenom o víkendech, tak mi na to odpověděla: „Ježiš, kvůli takovýmu zjištění ses teda nemusela vdávat, to jsem Ti mohla říct a ušetřila bys za svatbu“.
Přeji všem hodně štěstí ve vztazích a v manželství.
