Jak se žije

Vítám vás, vážení přátelé, na našem blogu. Když jsem se v  roce 1968 narodil v jedné vesničce pod Orlickými horami, oba moji dědečkové věřili, že to strana s nimi myslí dobře. Pracovali pro ni s čistým vědomím a svědomím. Že jsou ve straně, která svým způsobem patří k nejhorším diktaturám lidstva, netušili. Měli ji za jedinou možnost naší nové budoucnosti., tj. že jednou všechno bude nás všech. S tímto přesvědčením a nevědomostí  žila většina obyvatelstva v naší zemi a dnes toto odsuzovat a obviňovat ten toho a ta tamtu, to se domnívám je zbytečné a populistické. V nejvyšších kruzích jejich zamilované strany se plánovalo vězení a nucené práce v kamenolomech, mnozí toto netušili, že mimovesničtí spolustraníci fingují politické nástroje a soudy. Mé první dny života znepříjemňovala nízko letící sovětská letadla a bouřlivý hluk jejich motorů  prozrazoval, že můj život v této zemi nebude až tak krásná procházka růžovým sadem. Rodiče si tehdy mysleli, že jsem se jim narodil do třetí světové války. Mimochodem nikdy se do vstoupit do strany se nikdy nenechali přesvědčit a že těch pokusů bylo. Už to šlo s nimi celý jejich život, že neakceptují komunistické ideály. Sověti tehdy nastolovali svůj protektorát a pracovití dělničtí dědečkové si říkali, že nebude asi něco v pořádku v té jejich KSČ. Už tehdy podstata komunismu používala formulaci vlastnictví. Lidský život se neustále zabývá chutí vlastnit. Samotná podstata válek v celé historii lidstva je daná touhou přivlastnit si celá území a země. V listopadu 1989 se přidala novodobá charakteristika této potřeby chutě vlastnit. Jako hnací motor obyvatel ještě tehdejšího Československa byl výraz tržní hospodářství. Mysleli jsme si, že odstartovala éra tržního hospodářství pro vybudování spravedlivé kapitalistické společnosti, tedy každý chtěl být opět bohatý. Dobře se mezi lid rozsévala téze, že nejdéle za tři roky života po tzv. sametové revoluci bude naše životní úroveň srovnatelná s vyspělými státy Západní Evropy. Touha vlastnit majetek, získat ho v době porevoluční nejrychlejší a nejsnadnější cestou, vyvolala v bývalých členech strany neskutečné ambice v novou kapitalistickou společnost, kde se právě tito lidé v nově založených akcionářských radách díky snadno získaným rychlým informacím, stali neohroženou silou budovat dnešní stav státu, zadluženého díky sametovosti až po uši. Účastnil jsem se pouze onoho zvonění klíči na náměstích v listopadových sametových dnech v domění, že mé děti budou mít lepší život a dnes žiji od výplaty k výplatě díky neustále se zvyšující chuti našich politiků i nepolitiků získat jednoduše a rychle, na úkor nás "bezvýznamných", prostředky ke svému blahobytu. Nebudu moci svým dětem platit vysoké školy. Snad jsme schopni ještě něco v naší společnosti změnit k lepšímu. Já doufám, že ano. Snad se nám podáří vyložit karty na stůl a před touhou získat majetek na úkor těch slabých řadových obyvatel a dětí našeho Česka, země Dvořáka, Smetany a tatíčka T.G.Masaryka. Pojďme bojovat. Sametová revoluce byla pouze fraška k tomu, aby se opět ti mocní obohatili na úkor našeho přesvědčení. Bylo s námi a je MANIPULOVÁNO. Pojďme se tedy řídit vlastním rozumem a alespoň se i trochu vysmát těm, kteří si myslí, že mají nad námi, obyčejnými normálními lidmi, vyhráno. My nemáme v mozku z piva kostku. Žije se nám špatně, proto jsme nebojovali, aby 22 let po vítězství nad komunismem v naší zemi rodina s dětmi pracujících rodičů žila na pokraji chudoby jen díky majetkovým rozkrádačkám a korupcím přímo ve vládě. To jsme chtěli? Pojďme tomu říci jednou pro vždy DOST a vygumujme oněch 22 let. Byl to omyl. Komunističtí bývalí mocnáři se velmi rychle dohodli s tehdejším Občanským fórem a poté to šlo velmi rychle, rozkradlo se úplně všechno. Kdo byl tenkrát na blízku, stačilo jen mrknout a dnes si z toho bude užívat celé jeho příbuzenstvo a potomstvo. Kde jsem tenkrát byl, nyní se tluču do hlavy. Mohl jsem také uzmout část našeho národního majetku a dnes se smát nad tím, že stát je zadlužený