44% Čechů žije v chudobě

Středisko empirických výzkumů (STEM) uvedlo, že svou rodinu za chudou v současné době označuje 44 % občanů ČR, což je oproti minulému roku mírný nárůst. Pokračuje tak zvyšování podílu osob, které negativně vnímají svou finanční situaci.

Chudobinci, ačkoliv se někteří živíme tvrdou a poctivou prací, máme již skutečně na dosah. Můžeme si však za tuto situaci sami. Jde o to, jak vnímáme demokratické volby a jaký jsme si nastolili demokratický výsledek. Reforma, kterou se ohání naši zvolení představitelé státní moci, je především výraz, jakým lze vmanipulovat do našich řadových mozečků to, že jsme zvolili ty nejsprávnější, tedy zloděje, okrádače a veksláky s národním majetkem, z kterého již moc nezbývá. Není na důchody, zdravotnictví, není už na nic. Pro státníky České republiky jsou demokracie a reforma nejčastěji používaná slova. Tito lidé mlží jejich hlavní činnost - obohacovat se na úkor druhých, tj. hlavně svých "slepých" voličů. Volič vlastně volí svoji sebezáhubu. Tento jev naší české společnosti se umocňuje tvrzením a hláškami o tom, jak zlý a podlý byl dříve komunismus. Hlavně ne komunismus, tam nám bylo velmi špatně a komunistická diktatura vraždila disidenty. Celý tento nástroj, který posiluje demokratické smýšlení dnešního člověka, se velmi hodí k tomu, že až do konce našich dnů si budeme myslet, že jde v České republice politický vývoj správným a hlavně demokratickým směrem. Skoro jsme ochotni za tuto úvahu zemřít a to hrdě, bez komunismu ale v omylu, na kterém se nemálo obohatil každý, kdo vzal po vzoru naší vlastní české mentality funkci.

Mám naději, že si stále více lidí uvědomuje lež, ve které žijeme a že jsou mezi námi ti, co tento stav chtějí uvést za svého krátkého lidského života do normálu, tj. změnit. Snad děti našich pravnuků budou žít lépe s mnohem lepší a otevřenější politickou zodpovědností než naše současné zkorumpované velení, které neustále hlásá, jak právě oni jsou tak skvělí a že nic neukradli. To ti ostaní, co vládli před nimi.

Ne nadarmo se říká, že politická reprezentace je předobrazem, kam to spěje. Je, bohužel, také vizitkou našich vlastností obyčejného života. A to již od drobné krádeže v supermarketu až po poctivě vydělaných 32 miliónech korun za pouhé tři roky, na které je dotyčný ministr právem hrdý, což mi připomíná, že takovéto tvrzení majitele agentury pro sledování politiků (ABL) nemůže být už křišťálovější než samotný Grossův křišťál.