Život v "pravdě"

Jak dlouho jsi v "pravdě"? Jak jsi poznal "pravdu"? Uvozovky doplňuji já, věřící, to myslí fakt smrtelněvážně. V sektě to je běžné. A co v reálném životě? Říkáte běžně, že jste v pravdě?! 

Jak jsi dlouho v "pravdě?" Jak jsi se dostal k "pravdě?" Používáte běžně takové otázky? Asi ne. Možná Vám přijdou něčím divné. Přesto to jsou docela běžné konverzační obraty v sektě, do které jsem od narození patřil. 

Co tam vlastně bylo míněno tím vyjádřením:"poznal jsem pravdu" No, samozřejmě šlo o tu památnou chvíli, kdy jste se setkal s učením té konkrétní neprávem sebevědomé sekty. Na čem svou jistotu držení té jediné a pravé pravdy zdůvodňovali?

Tak především toto tvrzení se opíralo o oblíbený protestantský axiom, o kterém se nepochybuje, a na kterém se často dále staví, a sice tvrzení, že Bible je jediný inspirovaný dopis od Boha lidem a proto vše, co je tam psáno, je inspirované slovo Boží. 

To ale ve světle současného vědeckého zkoumání bible a dokladů o vzniku jednotlivých biblických knih již zkrátka neobstojí. Bible Starého zákona je zahalena mnoha tajemstvími, legendami, mýty a  Nový zákon možná méně, ale s o to větší jistotou, že se věci udály ve skutečnosti jinak, než byly později zapsány a šířeny. Zprávu o Ježíšově nenapsal Ježíš, ale o více než čtyřicet let kdosi. Ze čtrnácti Pavlových dopisů, sedm Pavel nenapsal atd 

Protestantské kruhy tyto skutečnosti nevzaly často dodnes na vědomí a bojují proti nim všemi dostupnými prostředky. 

Má náboženská skupina opírala svou jistotu o víru v neomylnost a revoluční pokrokovost jistého badatele bible z Pensylvánie v USA na sklonku 19.století. Dnes ale jeho učení tato skupina nezastává ani jej nešíří. Prý to bylo později korigováno a upřesněno tzv. "Novým světlem" ...Aha, takže je to "pravda", ale musela být dost upřesněna, případně úplně zavržena, aby se stala "pravdou" ještě pravdivější?!? To je snad protimluv, nebo ne?!

Další představa utvrzující lid mého bývalého mikrosvěta v přesvědčení o neomylnosti vlastněné pravdy je přesvědčení, že otcové zakladatelé, správně určili rok 1914, jako rok neviditelného Kristova návratu a současně jej označili za rok, od kdy prý podle Bible začínají poslední dny vlády lidí na zemi. Během života jedné generace, později prý snad dvou generací, které se překrývají, lid zažijí boží soud a armagedonskou bitvu mezi přívrženci Satana a jediný mi pravými ctiteli toho správného boha...No, ta generace je již pod drnem. A překrývající vysvětlení často neberou vážně ani mnozí současní členové církve. 

Žít v pravdě! Dnes to je pro mě nepatřičně sebevědomé tvrzení. Hloupé a pyšné a nevědomé. A ani dnes po množství hodin sebepoznání na různých psychoterapiích, bych se neodvážil říci, že žiji v pravdě. Mnoho pocitů a vnitřních nastavení jsem si již zvědomil, ale život je asi krátký na to, abych se poznal natolik, abych měl oprávněný pocit, že je na místě prohlásit. "Já žiji v pravdě!"  

Navíc moderní neurověda odhaluje, jak nám náš mozek zprostředkovává, ale i zkresluje a předvypočítává a porovnává s již známými skutečnostmi naše vnímání reálného světa. Množství psychologických optických a jiných klamů a hříček, toto tvrzení jasně potvrzuje. 

Žít v pravdě také určitě neznamená, že se uzavřeme do svého vlastního mikrosvěta a s okolím přestaneme komunikovat. Uzavřeme svou věrouku do vlastního s okolním světem nekompatibilního jazyka a do vlastních frází a definic, které se uzavírají kritice a vědeckému zkoumání. 

A to ani nechci popustit uzdu fantazii, co pro faktické pojetí "pravdy" znamenají moderní poznatky kvantové fyziky a příbuzných do značné míry potvrzených teorií...

Prostě normální, střízlivé a poctivé mi dnes přijde s pojmem "pravda" příliš neoperovat. Protože jsem přesvědčen, že skutečnou pravdu ještě lidstvo v mnohém nepoznalo, a bude ji dále hledat. A já věřím, že se naše poznání sebe i skutečnosti, která nás obklopuje bude dále a dále zpřesňovat a zpřesňovat. Ale nikdy ji nikdo nebude vlastnit a mít. Patří všem a, kdo ví, třeba je jedním z úkolů naší existence se k ní přiblížit a o krok být v jejím poznávání zase dál. 

A proto žijme v sobě každý v pravdě a přiznejme si, že žádnou absolutní pravdu nevlastníme a nemíníme i jen tak snadno přijímat.