Zeman, Brady, Dalajlama a ti ostatní rádoby hrdinové.

Je neskutečné, co se v posledních dnech kolem nás děje. Rádoby fakta, která nesedí, neznalosti z hlediska diplomatických protokolů.

Plamenné projevy, výzvy dávno padlých rádoby ikon, drásajících se stále a stále na svět. Mnohdy se svou vlastní prapodivnou historií, spoléhající na fakt, že obyčejný lid již nemá paměť.
A tak se nám jakoby ze záhrobí,  objevují mnohé politické mrtvoly s plamennými projevy......

Zítřejší den, tedy 28. říjen, je dnem, kdy si připomínáme vznik Československa, ale rovněž je vzpomínkou na legionáře, kteří položili to nejcennější, co člověk má - své životy.
Obdobné dny jsou ve světě a v civilizovaných zemích slaveny důstojným způsobem a především s úctou. Ale my, jako vžy na to jdeme poněkud jinak, tak nějak česky a pokrytecky.
A z dané situace se snaží vytěžit  zejména ta "objektivní " média a čím více napjatější atmosféru okořenují, podle hesla " čím více okořeníme, tím větší čtenost a sledovanost mít budeme ".
Ale jsou i projevy či texty, se kterými se já osobně tak nějak ztotožňuji.

Třeba jako je tento :
 

" O co jde v dané kampani? Spor není o pana Bradyho a jeho vyznamenání. Je urážlivě trapné, čemu je tento České republice věrný starý člověk s krutou minulostí vystaven. Každého slušného člověka to naplňuje nechutí, každého slušného Čecha hanbou. Alespoň já to tak pociťuji. Ve skutečnosti jde o Dalajlamu. Kdo je Dalajlama? Je to figura spíše politická, než náboženská a duchovní. V pražské přednášce se ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti. Náboženské formy a rétoriku ovšem ovládá dokonale".

Domnívám se proto, že je třeba se k tomuto svátku postavit s potřebnou občanskou zodpovědností a trvat na tom, že Vladislavský sál, Pražský hrad, prezident, parlament, ústava, státní vlajka atd. jsou tím, čím být mají. Na tom nic nemění, kdo právě na Hradě sedí, nebo jak se chová. Státní symboly jsou totiž tím, co garantuje, vytváří a uchovává identitu státu. Nectít a tím spíše zpochybňovat či zneuctít tyto symboly je také zřejmou urážkou všech, kdo pod těmito symboly a pro ně položili své životy.

Ne, nejsou to má slova, je to jen  citace člověka, kterého si vážím. A protože by bylo pošetilé, zveřejnit jen část jeho textu, přikládám zde odkaz, kde si celý text může každý přečíst sám. Naleznete ho  zde :

A snad na závěr, dovolím si zveřejnit úryvek jiného textu, ovšem stejného autora. A ta slova, ač jsou již nějakou dobu staršího data, čím dál více potvrzují jejich pravdivost:
 

Více než vzpomínat, je třeba se poučit. Ti, o nichž přemýšlíme, zemřeli především proto, že si lidé včas nepřipustili, že jsou ohroženi. Je třeba se poučit, neboť jsme opět ohroženi a opět si to nechceme přiznat. Říkáme: Žijeme v míru, přitom se bojuje, útočí a zabíjí. Ve své hlouposti a pýše poučujeme celý svět. Říkáme: Náboženské války jsou středověký nesmysl. Očekáváme, že všichni odhodí svého Boha, protože my jsme to udělali. Ale oni to neudělají, protože na nás vidí, kam to vede – naše kultura se rozpadá a vymíráme. Říkáme, že s nimi musíme vést dialog, ale oni nás nebudou poslouchat, protože chtějí mluvit o náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Říkáme, že si máme jeden druhého vážit, ale oni si nás vážit nemohou, protože oni jsou schopni pro svou pravdu položit život, ale my budeme ustupovat a podle jejich diktátu zakročíme proti každému, kdo se přizná ke znamení Kristova kříže. Říkají nám, že nejsme tolerantní, a mají pravdu, protože nejsme tolerantní ani k sobě navzájem. A nedejme se mýlit, naši politici se vůbec nezajímají o Islám, ale o petrolej a prodej obnošených zbraní. My jim to nemůžeme vytknout, neboť je sice máme za krátkozraké hlupáky, ale nesmíme to přiznat, protože jsme je zvolili. Navíc cítíme, že to jsou ti nejhodnější z nás, protože na slovo poslouchají jiné, kteří jim, sami bez tváře, odněkud nařizují. Tušíme, že odněkud, kde se hraje ruleta s fiktivními penězi, které ovšem někdy musí být podloženy naší prací, popřípadě životy.
čerpáno zde: