mobilem blogy nějak nedohoním... tak trochu pozdě...

Něžnost a pravda v nejodhalenější podstatě a neokázalost v jednom...a dohromady něco tak čistého, že je pro mne bůh fotografie

Pavle, moc fajn, žes připomněl

Radko, ani mi nemluv, posledních týdnech také nestíhám. Takže ještě více děkuji za návštěvu a za komentář

Pavle, moc pěkný článek o géniovi fotografie. Slýchávala jsem o něm od kolegyně, (cca ročník 1930), která k Josefu Sudkovi do ateliéru chodila. Mluvila o něm, nejen jako o fotografovi, ale i jako člověku v superlativech.

Díky za tuto vzpominku.

Maruško a právě proto jsem ho chtěl připomenout v souvislosti s připomínkou 40 let od jeho úmrtí. Navíc jeho odkaz i řekněme vzor a lidský rozměr je platný i dnes. Moc děkuji za návštěvu a za komentář

Paní Alžběto, děkuji za návštěvu a komentář

Svatá pravda, Pavle. Všeumělů je moře, ale opravdových skvostných fotografů jen pár.

Ivanko, já jako "cvakač "z mnoha ti musím dát plně za pravdu. A také poděkovat za návštěvu a komentář.

Josef Sudek byl fotografem, který dokázal povýšit uměleckou fotografii, čili umění záběru na svébytné výtvarné umění. To, co jsem napsal, není sice moc šťastné, ale snad mi rozumíte, co jsem tím chtěl říct. Jeho fotografie vystoupily z hranic daných tomuto oboru technickými možnostmi a staly se esencí výtvarna a poezie.

Můj otec, rovněž fotograf, se se Sudkem znal, ostatně měli ateliéry nedaleko od sebe. A teď si představte, že jsem to štěstí, že jsem u Sudka v ateliéru s otcem byl. Zároveň jsem měl ale smůlu, že jsem byl teprve kluk, takže jsem si to nijak zvlášť neužil. A teď se mohu akorát tak trapně vytahovat, že jsem se setkal se Sudkem a byl u něj v ateliéru. Vám ovšem velký dík za tento blog. Napsal jste to dobře.

Jaroslave a já Vám s plnou vážností děkuji nejen za Vaši návštěvu, ale i za moc pěkný komentář, který jen doplňuje to, co jsem neuvedl. A Vaše vzpomínky, byť by klukovské jsou nádherné, vždyť jste u něho v ateliéru byl, byť by ještě jako kluk. Většině z nás se to nepovedlo. A tak Vám ještě jednou děkuji.

Dobře jste to napsal. Věta

"Vyfotit a bez jakéhokoliv zamyšlení odeslat jako dílo na sociální sítě a blaženě se usmívat, jak nám mnozí, tak strašně podobní lajkují ona „díla“ a unešeni tou "krásou" plácají nás po zádech".

by se měla tesat do kamene. Přesně to pasuje na situace, kdy "umělec" v makro režimu svého kompaktu vyfotí třeba kapku rosy, nebo motýlka a diskutéři se pak rozplývají nad krásou záběru (tím nechci shazovat umění některých skutečných fotografů, publikujících na blog.idnes).

Pane Milane, předně děkuji za návštěvu, ale i za komentář. Ono to focení je prostě kumšt a musí tam být i talent a snaha se neustále zdokonalovat. Nakonec to tam i píšu, že i já se z té skupiny začátečníků nijak nevyčleňuji. Ale mi zde platí, že člověk, když chce se dokáže rozvíjet a vyvíjet a i ty neúspěchy jsou valstně cestou k tomu, aby to bylo lepší.

Jeden z nejlepších fotografů duše věcí a ducha města. Díky za připomenutí.

Petře a právě pro jeho připomenutí jsem to vše napsal. Protže lidi co něco umí by neměli upadnout v zapomnění, zejména když můžou nadčasově lidem ukazovat cestu.

Diky za skvelou vzpominku, prvni vec kterou jsem po 90. pri navsteve zakoupila, byla ve starozitnictvi kniha jeho fotografii, nikomu ji nepujcuji

Jaro, moc díky za návštěvu a za komentář. Plně chápu, že člověk takovou knihu má jako poklad.

Když se potřebuju uklidnit, listuju si v knize jeho fotografií - nejradši mám ty z okna jeho ateliéru, Prahu, zahrady. Fotil svůj svět a ten musel být magický...

Paní Ireno, děkuji Vám nejen za návštěvu, ale nádherný komentář, který je vlastně jen doplněním vět, které jsem nenapsal a které tam plným právem patří

Víš kolikrát se přistihnu s čerstvou fotkou, která má k pěkné daleko, jak si říkám to se upraví? Ale jsem pro nechat ty bez talentu, ať si hrají.

Klárko, neboj vím o čem mluvíš. A člkověk prostě roste a učí se to. On v počátcích Sudek taky určiot neměl vše ok. A v tom je ta krása- žene nás to dál a dál ještě za lepším výsledkem. Díky za návštěvu a za komentář