Tu jsem spatřil, jak řada lidí po volbách zblbla.

Nebo by se hodil název typu „ Povolební kocoviny“ nebo ještě lépe „ Povolební zblbnutí“. Ale ono to je v podstatě jedno. A ani nevím, proč mě, to není vlastně taky jedno.

Možná proto, že sleduji, že začínají blbnout i ti, kterých si vážím a které jsem vždy považoval za rozumné. A když sleduji jejich reakce, nechápu je.  Mnohé, jako bych v podstatě vůbec neznal.
Volby - ty už skončily. Dopadly tak, jak dopadly a pokud chci být něčím, co tak s oblíbeností nazýváme demokracií, nezbývá mě nic jiného, než je uznat, i když z nich mám pramalou radost.
Nicméně, to co se děje, je neskutečné.

Hledání viníků

Jako by se v mnohých probudil sklon k bolševismu, přežívající v daných jedincích z dob totality. Připitomělé otázky na sociálních sítích a v diskusích, ať se přihlásíten či onen, co volil toho, či onoho. Obdobně připitomělé, jako ptát se, kolikrát za den, týden či měsíc mám sex a s kým.
V hysterickém zblbnutí, zapomněli jsme na to nejpodstatnější- na všechny události a nespokojenosti, které vedly až do pádu totality. Pokrytecky mohou daní jedinci zdánlivě vyvolávat dojem, že jim jde o budoucnost společnosti, ale zároveň zašlapávají to nejpodstatnější – tedy podstatu svobody demokratické volby.

Škatulkování voličů

Domnívám se, že nutkavost ke škatulkování mají především jedinci, kteří jsou intelektuálně…no, jak to říci nejlépe, prostě duchem mdlí. Zejména v diskusích, věnujících se složení voličů, dle dosaženého vzdělání a věku. Když čtu podobné komentáře, kladu si otázku, kolik jsem za svůj život poznal neskutečně hloupých, ale tituly ozdobených lidí. Stejně tak, kolik jsem poznal chytrých a moudrých lidí, byť by jen se základním, či učňovským vzděláním. Sice nemají papíry, prokazující jakési dosažené tituly, ale jsou to především machři ve své profesi. A hlavně… dělají ji poctivě. A naštěstí, znám jich hodně. A kdyby jich nebylo, asi bychom neměli třeba čím si vytřít zadek.

„Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude na světě lidí víc hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.“
Jan Werich
 

A posuzování voličů dle věku? To je rovněž odvážné a stejně hloupé, jako posuzování oné vzdělanosti.

„Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.“
Jan Werich
 

Asi se máme přespříliš dobře.

A vůbec to teď nemyslím z hlediska pohledu ekonomiky, nýbrž z hlediska naší vlastní nahoty. Možná je to ale právě tím, že jsme na tom ekonomicky dobře. Vše přepočítáváme na peníze, honosíme se vilami a paláci, drahými auty, byť by mnohdy zadluženi na celé věky. A nejsme ani na chvíli ochotni připustit si, že ač máme hrady a drahé bavoráky – nikdy si nekoupíme zdraví, štěstí a nesmrtelnost. Že to, co je dnes, nemusí být zítra, nebo pozítří. Stačí kousek ledu na silnici, a to co bylo ještě před chvílí, je nenávratně pryč. Radostně chrochtáme, zahleděni do výdobytků novodobé totality, která pohltila nejen naše peněženky, ale i naše vlastní životy. Pod diktátem konzumismu, hledáme štěstí ve falešné třpytce, která svým odrazem likviduje to hlavní co v nás je – pokoru, slušnost a pokání. Hledáme způsoby, jak býti IN, nehledáme, jak být moudří a vzdělanější. A přitom nám všem život utíká mezi prsty až do okamžiku, kdy nelze už nic změnit.

Nevážíme si toho, co máme

Po volbách dostal jsem od jednoho kamaráda vzkaz.Z jeho znění, mě běhal mráz po zádech:Psal tam o svém názoru k volbám s tím, že odvolil a dál už je to na jiných. Že víc ho to nezajímá. Protože je jeho žena těžce nemocná…..

Jak se v takovém případě těžce hledají slova, slova, která mohou jen podpořit, či vyjádřit pochopení…..

a jaké má člověk vlastně obrovské štěstí, když je on sám, a jeho blízcí, alespoň relativně zdraví. Možná, právě tato hodna má šanci zvítězit, jen když odchází nebo vůbec není.
Možná se optika změní, v čekárně ambulance, nejistého výsledku, bezradnosti a především bezmocnosti.

Volby skončily.

Nejásám nad jejich výsledkem, stejně tak, jako odmítám být bolševikem, zjišťujícím fízlováním kdo, koho a proč.
Prahli jsme po demokracii, učme se tedy její principy. Každý z nás, kdo volil, volil dle svého svědomí a svého vlastního vidění života kolem sebe. Ti, co nevolili, pro změnu nic neudělali, tak nechť teď mlčí.
Ústava jasně definuje postupy, politici, námi zvolení nechť nepolitikaří a nehandlují. A nebojují jen o hlasy svých voličů, nýbrž nechť bojují o co nejlepší státotvornost a suverenitu naší země.

A my ostatní?

Přestaňme tak blbnout, protože to k ničemu není