Prokletí jménem empatie, altruismus a afiliace?

Pojmy, které v sobě skrývají rozporuplné stavy spojené s jednotlivými lidmi. Nejsem psycholog a mohu napsat jen svůj názor opřený jen a jen o úhel mého pohledu. Ano, připouštím, že se mohu i mýlit.

Je empatie, altruismus a afiliace prokletím daného jedince?

Nastavím-li zrcadlo jménem lidskost, je to nejspíše naprosto úžasný stav, který je však jen a jen bájnou představou a pojmem patřícím spíše do idealismu. Lidská společnost je různorodá a tak jedinci vybaveni tímto darem a nedarem, se utkávají s jedinci, kteří ve většině případů těmito vlastnostmi sice nedisponují, ale rádi je využijí.

Co je to vlastně ta empatie, altruismus a afiliace ?

Empatie neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit  jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je, pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod.

Altruismus (z lat. alter, druhý, 3. pád altrui, druhému) je moderní označení pro postoje a jednání, která sledují prospěch druhého člověka (altruistické jednání, dobročinnost, nesobeckost, nezištnost). Protikladem altruismu je egoismus.

Afiliace znamená původně adopci, v současném jazyce znamená obvykle přidružení nebo připojení, případně připojenou pobočku čili filiálku firmy nebo instituce, v tomto významu je používáno i slovo afilace. V psychologii se jako afiliace označuje navázání kladného vztahu, přátelství či náklonnosti, nebo projevy těchto vlastností.

Ale dost té teorie……

Když je člověk empatický….

nemá to takový člověk jednoduché. A je úplně jedno, zda-li  se  jeho povaha stala empatickou od narození, či na základě životních zkušeností.
To je   nepodstatné…
protože to je jejich přirozené nazírání na svět a lidi kolem sebe, je darem, který mnoha lidem může pomoci, včetně těch, co jsou opakem tohoto jednání - lidí plných egoismu a zahledění sami do sebe, dokud je na chvíli neskolí nemoc či tragédie.
Jsou to trpící andělé, jako poslové z nebes, kteří nezahleděni sami do sebe, naplňují heslo : jedni druhých břemena neste.

Možná právě proto mají i jiné vidění světa v jeho souvislostech a obrazech.

Je to i prokletí, když se empatie dostane mimo kontrolu a člověk si přespříliš připouští osudy druhých, je to i prokletí, když sami nemají to štěstí, narazit na podobně smýšlející lidi. Jsou mnohdy nepochopeni, pro svou optiku nahlížení do důsledků dění kolem nich.

A tak lehce se jim dá i ublížit…….

Jsou pak odsouzeni k mnoha trápením se svou vlastní duší a svými vlastními životy.

Važme si jich, že jsou mezi námi, protože zde budou až nás osud dostane na kolena ....

Co napsat na samotný závěr?

Možná jsou ti empatičtí lidé v něčem podobní pejskům......

Psi sa bránia vždy útokom
Nehlaď ich keď im sám neveríš
Stále čakajú nežnosť slov
Nie úzkosť obojkov
Chcú byť len verní