Smutné ale pravdivé.

Matky by neměly zažít odchod žádného ze svých dětí. Je to pro ně ta největší rána...

Těch zlomených matek bylo tisíce. Většina z nich nedokázala svůj žal umenšit mramorovým pomníkem. O jejich utrpení je osvobodil až soudnej den. Pak přišli ke křížku a stavbou mohyl ti, co vše zpunktovali. Vlály vlajky, chocholy na pokrývkách dam i generálů vlály ve větru stejně jako barevný fangle. Bubny vířily, zvuk trubačů se rozlil po kraji. No nádhera na zapomínání. Přesně ti samí za čas zase zatroubili do boje, no přeci za čest a slávu. Dnes má, namátkou, Napoleon, pomníků a soch, no nepočítaně. Napadá mě písnička od Karla Kryla o neznámým vojínovi - "jó, že bych šel zas, nasr.t, jó nasr.t. Vám, pane Pavle, za nezapomínání karma.