Je to tak , Pavle. Člověk nevidí jiným do kuchyně

Jak jinak, než karma..

Přemku moc díky za návštěvu

Jak se rodiče chovají k dětem, tím většinou jim to děti oplácí v dospělosti, když jsou rodiče staří. Říkám VĚTŠINOU! Mám osobní zkušenosti. Pavle, jsi čím dál moudřejší, zraješ

Horste díky, ale do moudrosti mám daleko

Nějak jsem si nevšimla, že rodiče a děda stárnou, byli přece pořád stejní.

To se stává, když stárneme současně.

Rodičům jsem alespoň napsala, že si jich moc vážím a mám je ráda.

Děda odešel bez toho vyznání a je to moje celoživotní trauma. Už to nejde napravit.

Byl to životem těžce zkoušený člověk, zasloužil si hodně lásky a uznání.

Věrko,moc děkuji nejen za návštěvu, ale krásné lidské vyznání.

Jo, svět není fér. Anebo je?

KLárko já nevím.

Pavle, přemýšlíte, vím. Já naštěstí dědovu mísu neznám, zatím, navíc mám prima děti, zatím a snad vůbecDneska jsem se ovšem na obalované file k obědu belhal obtížně. Asi bych měl pomalu přejít na dementního starce, abych lépe zapadl

Josefe, to jevše se vším a taky velký kus štěstí. A nějaký převvházení na demeci se vyprněte, kdo se mnou bude vzpomínat na ty herce?

téma citlivé a citové, dobře zpracované...stále platí každý strůjcem svého štěstí, a co seješ, to sklízíš. Takže když v mládí seješ lásku, ve stáří ji najdeš. Aspoň v to doufám.

Honzo, i tak by se to dalo řící, ale je to i o štěstí. Honzo, děkuji za návštěvu a za komentář.

Ještě připojím verš, autor patrně Appollinaire...

Tak mnohdy milovaná ruka

se jenom lehce srce tkne

tu srdce samo sebou puká

netkněte se ho, puklé je!

Je to tak, ale vzpomínejme a berme si ze života jen to hezké

Paní Ludmilo, máte pravdu, i když některé věci se nám mohou vrátit i ve zlých vzpomínkách. Moc Vám děkuji nejen za návštěvu a komentář, ale i za připojené verše.

Citlivé téma, Pavle, odsoudit někoho je tak snadné, pochopit mnohem složitější

Honzo, je to tak, přeji ti hezký den a děkuji nejen za návštěvu, ale i komentář.