Není malých akcí, ani těch sportovních

a pokud se sejde několik nadšenců, kteří akci zorganizují a dost nadšenců, kteří v barvách týmu sestaví soutěžní družstva, není co řešit. A je úplně volný, že to není tak veřejnými sdělovacími prostředky vyhlášený.

O tomto víkendu se v příjemném prostředí Správčického písníku v Předměřicích nad Labem konal druhý ročník soutěžního klání pod názvem Hry bez hranic. Doma jsme věděli, že už loňského prvního ročníku se účastnil jeden náš kamarád, A tak, když se letos objevila první informace o konání této akce, řekli jsme si, proč nezačít dovolenou právě návštěvou této akce. Jenže, jak už to bývá, den před konáním jsem byl najednou nejslabším článkem rodiny právě já. Nějak ty vedra a pracovní povinnosti mě zpočátku ovlivnily a musím se přiznat, že se mi nikam moc nechtělo. Ještě v sobotu ráno, jsem úplně nepřekypoval nadšením, že máme někam jet na čumendu.

Jenže jsem to slíbil a sliby se mají plnit.

Pořádně jsme nevěděli a neměli představu, jak tato akce vlastně probíhá. Ale pro jistotu - vzal jsem si fotoaparát. Co kdyby… mě náhodou něco zaujalo.

Po příjezdu na Správčák bylo znát, že obsazení soutěžícími, ale i diváky, bude dle plného parkoviště velké. Při zahájení akce moderátor, ale i člen soutěžního týmu (jak jsem pochopil později) přiblížil obsah soutěže a představil soutěžící.
Osm soutěžních družstev tvořili obyvatelé obcí, které podle názvu týmů bylo možné identifikovat. Na start soutěží se tak postavili zástupci obcí Předměřice nad Labem, Všestary, Hořiněves, hasiči Neděliště, SK Neděliště, Světí, Sendražice a Tým Česka.

Soutěžní klání probíhaly jak na souši, tak i s využitím vodní hladiny. Návštěvník akce tak měl možnost sledovat klání například při valení pneumatiky nákladního automobilu po překážkové dráze. Ovšem za podmínky zakrytých očí a s naváděním jiným členem týmu. Mě osobně z těch 8 disciplín nejvíce zaujalo přenášení vody, kdy každé družstvo muselo nabrat vodu a předávat si ji z jednoho kbelíku do druhého, a to vždy v sedě a přes hlavu, Nebo přelévání vody kelímkem do půllitru - ovšem za podmínky, že si pro kelímek musí každý zástupce týmu doplavat.

A ačkoliv jsem nejdříve na akci jet nechtěl, musím konstatovat, že se mi to tam líbilo tak, že jsem vydržel až do konce. A to bez ohledu na vynucenou přestávku, díky dešti a bouřce.

A výsledky soutěží?

Vlastně to pořadí není vždy nejdůležitější. Myslím si, že v tomto případě zvítězili všichni.

A navíc naplnili motto této soutěže:

Spojuje nás víc, než nás dělí

Motto, které by mělo platit nejen v této soutěži, ale vždy v našem každodenním životě.

Protože jsem pár obrázků zachycující sportovní nasazení pořídil, nabízím je v galerii. A na samotný závěr přidám i video, které pohybem obrázků zachycuje bojovnou atmosféru...