Malé adventní zamyšlení……

Na advetním věnci za pár dní zapálíme čtvrtou svíčku. Advent prožíváme tak, jak cítíme, jak jsme vychováni a jaké hodnoty vyznáváme.

Pro mě osobně je doba adventu dobou přemýšlení a rozjímaní. Nemusím přemýšlet o velkých věcech, kterým zrovna nerozumím. Nejspíše nikdy nevyřeším zákonitosti jaderné fyziky, nukleární medicíny a medicíny vůbec. Jsem člověk a jako takový mohu sice přemýšlet o široké škále věcí kolem nás, ale zásadně se mohu vyjadřovat jen k málu. Třeba k věcem a životu, který mám sám za sebou, na základě svých vlastních poznání a zkušeností.
Jsem jen člověk, se svými klady a zápory. Ale také se svými vlastními břemeny, drobnými výhrami a prohrami. Můžu se koukat a vlastníma očima vnímat dění kolem sebe.

Je čas adventu, čas rozjímání a přemýšlení….

Je doba adventu…..

a když kráčím  vyzdobenými ulicemi potkávám spoustu lidí s jejich vlastními osudy. Potkávám veselé i smutné tváře, skromné, příjemné, ale také sebejisté a namyšlené.

Co je to štěstí?
Při tom všem škobrtání ulicemi potkal jsem paní s vozíkem. Byla to maminka, co svému dospělému tělesně postiženému synu ukazovala vánoční výzdobu. Žádný třpyt všech těch pozlátek a třpytek mi z paměti nevymaže ty hvězdy štěstí, které měl ten mladý muž v očích.

Smekám i před tou paní – maminkou a jí podobnými rodiči, kteří tak statečně a s láskou léta pečují o své tělesně postižené děti.
Možná právě ona dvojice, na rozdíl od mnohých z nás, vlastně zná ten pravý nefalšovaný smysl a obsah toho, co nazýváme štěstím a láskou. Že nejsou důležité všechny ty hmotné dary, že skutečné štěstí se skrývá úplně někde jinde a v jiných věcech.
A také, že rubáš nemá kapsy......
Jak jednoduchá pravda, že?
Nic si nevezmeme s sebou, ani halíř, ani tituly a slávu, prostě nic.

Co lze v tomto čase dodat na závěr? Snad jen, že každý z nás se musí zamyslet a popřemýšlet o svém vlastním životě.

Znásobili jsme naše majetky,
ale zredukovali naše hodnoty.
Mluvíme mnoho, milujeme málo.
A podvádíme příliš často.
Učíme se jak vydělat na živobytí,
ale ne jak žít.
Přidali jsme roky životu, ale ne život rokům.
Máme vyšší budovy, ale nižší charaktery.
Širší dálnice, ale užší obzory.
Myslíme víc, ale máme míň.
Kupujeme víc, těšíme se z toho míň.
Cestujeme na Měsíc a zpět,
ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy.
Dobýváme venkovní vesmír,
ale vnitřní ne.
Rozbili jsme atom,
ale ne naše předsudky.
Píšeme víc, učíme se míň.
Plánujeme víc, dokončujeme míň.
Naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat.
Máme vyšší platy, ale nižší morálku.
Vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací
abychom vytvořili víc kopií,
ale méně komunikujeme.
Máme vyšší kvantitu,
ale nižší kvalitu.
Tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení.
Vysokých mužů a nízkých charakterů.
Víc volného času a méně zábavy…
Víc druhů jídla…ale méně výživy.
Dva platy…ale víc rozvodů!
Krásnější domy…ale neúplné rodiny.

 Mudr.Zbyněk Mlčoch