Léto udělalo pá, pá.

Už je to tady. Prostě léto skončilo. Dle reakcí různých lidí a řady obchodníků, léto už skončili začátkem srpna.  Pro jiné skončilo prázdninami. A mnozí smutní a smutní. Já ne. Protože je přede mnou nejkrásnější období – podzim.

Ale ono každé období má své krásy i chmury. Jde jen a jen o to, jak se na to díváme. Každé roční období má svou nezaměnitelnou symboliku, která je jeho znamením.

Třeba léto…..

to mám nesmazatelně spojeno s dozráváním úžasných plodin, ale i žní. A pokaždé se vracím do svého dětství, kdy jako malý jsem měl jednou možnost sedět i za volantem kombajnu a brázdit lán obilí. Od těch dob se mnohé změnilo, mnohé se nezměnilo.

A tak, jako ohlédnutí za létem, přidávám symbolické záběry, které jsem pořídil.

„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“
Otto František Babler

Všechny obrázky jsou klikací

A na samotný závěr,
tak jak to mám ve zvyku,
přikládám písničku.

Ta písnička je zvláštní,
pro mě byla dlouho v zapomnění.