tak samozřejmě...koleje můžu skoro jako zabijačku

Kdepak tenhle Jára je hodnější než ten s tím masopustem

Moc hezký článek i fotečky. Díky.

Dášo já děkuji za návštěvu

Zajímavý článek, Pavle, u železničního vojska to musela být fakt rachota

Honzo moc díky za návštěvu. A máš pravdu, byl jsem na několika stavbách. Byla to doba, kdy když někde nebyl určený metr koleje tak se to neokecalo. Do dnes těmi místy jezdí vlaky.

Pavle, byl jsem na vojně u tankánů v Brně a Znojmě. Někdy jsme nevyráželi po vlastní ose, ale najížděli na vagony. Tím okamžikem klesla spotřeba PH na nulu. 

Horste ale zase víš že na ten vagon najet není legrace. A to dneska ví málo kdo. Vono to takto z dálky vypadá jako legrace, dokud si člověk nesedne za ty všechny knyply, páky a nejede

Nádhera. Taky jsem modelařil, vzpomínám na tu vůni lepidla, klovatiny, práci se dřevem, papírem či plastem, občas pořezané ruce, .... A toho pana Daňka jsem si hnedle a s chutí zanotoval.

Petře moc děkuji za návštěvu. No já na lepení modelů nebyl, neměl jsem na to nikdy trpělivost. Ale do teď smekám před těmi, kteří to umí

Pavle, moc pěkný blog a závěrečná věta, jako výzva všem . Jinak krabice s vláčky odpočívá na půdě, až se objeví nějaké to vnouče

Jituško moc díky za návštěvu. Vždyt mě znáš, takový to ěnjaký svý nastrkám vždy někam